Anna Remešová: Umění dokáže ekologickou krizi zviditelňovat

Jako šéfredaktorka magazínu Artalk.cz se podílí na prohlášení, ve kterém kulturní instituce vyzývají Prahu k vyhlášení stavu klimatické nouze. Petenti se odkazují na mezivládní panel OSN, podle kterého má lidstvo poslední roky na to, aby odvrátilo klimatický rozvrat. Mohou se však samy galerie a divadla stát šetrnějšími k životnímu prostředí?

Požadujeme, aby se v podmínkách grantů zohledňovalo, že se instituce snaží být více udržitelná. To znamená: nebude zvát hosty z druhé poloviny planety, ale nabídne přednášku přes Skype, nebo bude mít programu míň.

Funeral, 2016, záběr z videa, které vzniklo v okolí Mostecka v rámci projektu Na pomezí samoty|foto: Vladimír Turner

Snah o udržitelnost si všímá i mezi umělkyněmi a umělci. Spolek Skutek provozuje sklad, ve kterém lze recyklovat umělecký materiál. Podobný systém vytvořila Dorota Brázdovičová z bratislavské univerzity a něco takového navrhují i na pražské UMPRUM. Nicméně jednotlivé iniciativy podle Remešové nestačí. Zdůrazňuje, že je potřeba změnit systém. Na tom, aby si to lidé uvědomili, se umělci můžou podílet:

Jak si představíme, že na druhé straně zeměkoule jsou ostrovy, které se potápí, nebo že Benátky budou za sto let pod vodou? Právě to může umění zprostředkovat. Často tomu uvěříme, až když to vidíme.

Jako teoretička ale umělcům nechce radit, co mají dělat. K jejich projevům se snaží být citlivější. „Kdybych přišla za umělcem a řekla mu ‚Tají ledovce, co jsi s tím udělal?‘, byla by to samozřejmě chybná cesta.“