K čemu jsou architekti? Města ani vesnice by se bez nich neobešly, vysvětluje nejen dětem nová kniha

Je to nekonečný zdroj podnětů, otázek a zvědavosti. Řeč je o domě v rekonstrukci, kolem kterého publicistka Karolina Jirkalová už rok vodí šestiletého synka do školky. „Každý den mluvíme o tom, co se mu na stavbě líbí a nelíbí nebo proč museli dělníci pokácet stromy,“ vypočítává.

Podobný cíl – vzbudit ve starších dětěch i jejich rodičích zájem o to, v čem přesně spočívá práce architektů – má také na českém trhu ojedinělá publikace K čemu jsou architekti, kterou vydala producentka Jana Kostelecká pod svoji značkou Jakost.

Mýtus: architekti jsou zbyteční

„Kolem architektů panuje mýtus, že jsou docela zbyteční. Že jen dokrašlují řešení, která vymysleli stavební inženýři, že je vlastně nepotřebujeme,“ míní Karolina Jirkalová. „Chtěli jsme proto knihou přispět i k tomu, aby lidi uměli vyargumentovat, proč se jim nějaká stavba líbí nebo ne. Aby o architektuře přemýšleli v kontextu, ne jen pudově,“ dodává Jana Kostelecká.

Podle autorů může knížka sloužit jako první seznámení dětí okolo deseti let s náplní práce architekta. Stejně tak ji ale jako praktickou příručku ocení středoškoláci, kteří uvažují o studiu architektury na vysoké škole. Ondřej Dušek se zase domnívá, že ilustrovanou, a proto uživatelsky přístupnou knihu, mohou docenit i malé děti okolo šesti let. Jak říká, sám jako kluk technickými publikacemi rád a často listoval. Všichni hosté vltavského ArtCafé se každopádně shodli na tom, že právě školní věk je ideální doba, kdy začít vzdělávat děti v oblasti architektury. „Pokud nezačneme u nejmenších, bude se přehlížení architektonické profese jen špatně měnit,“ shrnuje producentka Kostelecká.

Povídat si s architekty o jejich domech, to je na mé práci nejzajímavější, říká fotograf Filip Šlapal

• Upravit
• Smazat

Jak se fotí architektura? A jak vypadá dobrá architektonická fotka? O tom přišli do ArtCafé mluvit ředitel pražské Galerie Jaroslava Fragnera Dan Merta a fotograf Filip Šlapal.

Příprava knihy týmu Kostelecká–Jirkalová–Dušek zabrala několik let a všichni tři se shodují na tom, že při vymýšlení koncepce, psaní a ilustrování knihy se museli obrnit přímo architektonickou trpělivostí. Dlouho ladili i výběr čtrnácti staveb, na kterých ukazovali přístup a myšlení architektů. Velkou práci odvedla nejen autorka textů a slovníčku odborné terminologie Jirkalová, ale také ilustrátor Dušek. Kresbami a akvarely technických detailů staveb i pohledů na celé ulice je kniha doslova prošpikovaná.

Žádné zbytkové prostory!

Autoři zařadili mezi vybrané realizace například budovu knihovny v Hradci Králové, úpravu okolí řeky v Litomyšli nebo řešení dopravní situace v pražském Karlíně.

Budovu knihovny ze staré továrny navrhl architekt David Vávra

Ondřej Dušek pak upozornil na dva projekty: revitalizaci oblasti ostravských Nových Vítkovic, kde se koná festival Colours of Ostrava, a lékárnu U svaté Kunhuty umístěnou v kapli Vojenské nemocnice Brno. A ne náhodou jsou v knize tyto projekty zařazené za sebou: „Oba projekty ukazují práce se starou zástavbou, ale v odlišném kontextu,“ vysvětluje Dušek. Když přišla řeč na to, kam by hosté poslali své kamarády na výlet, shodli se na zlínském projektu. Je jím chytře revitalizovaný Gahurův prospekt, což je jakýsi předprostor tamního Kulturního a univerzitního centra.

„Chtěla bych, aby se děti díky knize naučily, že jakékoliv místo, na kterém se pohybují, ať už je to školka, ulice, park nebo ordinace, by mělo být dobře vymyšlené. Neměly by zkrátka existovat žádné zbytkové prostory,“ uzavírá Jana Kostelecká.

Jak se pozná dobrý architekt, co všechno musí znát a vědět a jak architektu Ondřejovi Duškovi pomohla při přípravě ilustrací do knihy zkušenost s navrhováním školek? Poslechněte si Celé ArtCafé. Moderovala ho Hana Slívová, hudbu se zaměřením na architekturu vybíral Michal Pařízek.