Juliina chůva opanovala Pražský hrad

K divadelní konkretizaci čerstvého překladu Martina Hilského pozvala pořadatelská agentura Shok slovenského herce a režiséra Martina Hubu, který zde předloni oslnil svou inscenací Krále Leara. Tak jako jí tehdy v titulní roli dominoval Jan Tříska, nyní scénu ovládá Emílie Vašáryová. Její chůva je ztělesněním žhoucího mateřského ženství. Doba, kdy kojila Julii, vedla její první krůčky a hrála si s ní, je středobodem jejího života. A i když její láska je přízemnější a živočišnější než ta, jíž jsou k sobě přitahováni mladičcí milenci, slovenská herečka ji s pomocí svého temperamentu, své bezprostřednosti a energie ukazuje jako sílu, jež je pro udržení života na zemi a zachování lidskosti možná důležitější.

Zuzana Vejvodová jako Julie|foto: Ivo Mičkal

Přirozenost, která dodává výkonu Emílie Vašáryové punc mistrovství, mladým protagonistům v titulních rolích přece jen schází. Na obou - Ladislavu Hamplovi a Zuzaně Vejvodové - je samozřejmě znát, že v konkursu, jímž prošlo dvě stě uchazečů, nezvítězili náhodou: oba jsou výrazově zdatní a přesvědčiví - zvlášť když své postavy obdarovávají jistou neobratností a naivitou. Nicméně - Julie působí až příliš exaltovaně a její city jsou vykreslovány stále stejně silnou čarou. Romeo je naproti tomu hodně civilní a některé jeho bravurní tělesné výkony na sebe strhávají víc pozornosti než slova, která při nich pronáší (např. ve známé balkonové scéně). Navíc jsou oba - alespoň v zadní třetině hlediště - hůře slyšet než většina ostatních interpretů. Což při pozornosti, kterou překladatel věnoval odlišení stylových poloh "divadelního sonetu v akci" (jak toto drama charakterizoval), není nepodstatné.

Coby boccacciovská dvojice starého manžela a mladé ženy jsou pojati Juliiny rodiče: z její matky v podání Martiny Válkové (alternuje Jana Janěková) sálá erotická touha po dceřině ženichovi Parisovi a Kapuleta hraje Bohumil Klepl (alternuje Jan Vlasák) jako sangvinika se sníženou sebekontrolou - na slavnosti podřimuje, narazí-li na odpor, zuří, a když konečně Julie naoko přistoupí na sňatek s Parisem, rozplývá se otcovskou láskou.

Inspirace renesancí a jejím plnokrevným životním stylem je ostatně přítomna nejen v pojetí postav a jejich vztahů, ale i v dalších složkách inscenace - od tance dívek, který připomíná Botticelliho Primaveru a odděluje úvodní pasáž, v níž se herci rozsazení okolo kavárenských stolků převlékají z civilu do nápaditých kostýmů Milana Čorby, přes hudbu Petra Maláska, až po výtečnou choreografii soubojů. V nich se ovšem uplatňují - podobně jako v oblečení mladých mužů - i prvky ryze současné: šerm je nahrazen kickboxem a barevné punčochy koženými kalhotami s niklovými řetězy. Při střetávání znepřátelených pankáčských tlup podává skvělý výkon David Novotný v roli Merkucia. Spíš jako streetworker pečující o problematickou mládež než jako kněz je svým kostýmem i chováním stylizován otec Vavřinec (Hynek Chmelař).

Ladislav Hampl a Zuzana Vejvodová v titulních rolích Shakespearovy tragédie|foto: Ivo Mičkal

Letošní Hubova inscenace, v níž bujarost i drsnost renesance splývá se syrovostí současného života, není sice tak výjimečná, jako byl jeho předloňský Lear, ale pro její dynamiku, důsledné rozkrytí dramatických vztahů, celkové ladění i mnohé herecké výkony stojí zato ji navštívit.