Jsem v neoblibě, protože upozorňuju na šlendrián. Úpadek řemesla mi leží na srdci, říká restaurátor a zlatník Andrej Šumbera

Svatováclavská koruna, korunovační kříž, královské žezlo a jablko, roucho či svatováclavský meč – to je soubor českých korunovačních klenotů, které je možné letos na vlastní oči spatřit do 21. ledna v katedrále sv. Víta na Pražském hradě.

Téměř před více než 20 lety dokončil restaurátor Andrej Šumbera opravu Relikviáře svatého Maura|foto:Ivana Sedláčková, Český rozhlas, Český rozhlas

Jakožto odborník na práci se zlatem a dobové řemeslné techniky zkoumal svatováclavskou korunu – z hlediska duchovní podstaty nevýznamnější klenot – v letech 1998, 2003 a 2008. Ve svém ateliéru měl pak tři měsíce zlatý ostatkový kříž, v němž jsou ukryty nejvzácnější relikvie v celém křesťanském světě: dřevo svatého kříže, trn, část houby, provazu a hřebu. Jak ale říká, relikvie nemá smysl do detailu zkoumat. Jejich hodnota je totiž dána tím, že jsou za vzácné považovány dlouhodobě. „Například v kříži jsou tři relikvie z Kristova kříže, ale každé dřevo je evidentně z jiného stromu.“

Ve škole koukal z okna, doma kutil

Když byl Andrej Šumbera kluk, ve škole nejraději koukal z okna a doma prý už od čtyř let nejraději neustále něco kutil. Láska ke kovům jej odvála na jabloneckou průmyslovku, kde studoval rytectví, a potom na UMPRUM do Ateliéru kovu a šperku. Po absolutoriu se věnoval tvorbě šperků, většinou stříbrných s ebenem a kouskem kamene. „Něco mi ale chybělo. Toužil jsem po řemesle, a to mě dovedlo ke zlatnici, šperkařce a restaurátorce Aleně Novákové. Řekla mi, že mě posílá snad samo nebe, protože zrovna nestíhala jednu zakázku. Dodělali jsme ji, a pak přišel relikviář svatého Maura.“

„Potřebuji zvětšovací brýle, takzvané rytecké brýle, abych na to dobře viděl. Samozřejmě bílé rukavičky a pak stačí obyčejný tamponek kvalitní bavlněné vaty,“ říká restaurátor relikviáře svatého Maura Andrej Šumbera|foto:Ivana Sedláčková, Český rozhlas, Český rozhlas

Restaurování této výjimečné zlatnické památky, uložené na zámku v Bečově nad Teplou, patří k tomu nejnáročnějšímu, co Andrej Šumbera kdy dostal za úkol. V úvahu museli brát mnoho technických, technologických i liturgických parametrů, náročně o všem diskutovali s lidmi odlišných názorů. Restaurátorské práce dokončil po smrti Aleny Novákové v roce 2002, o relikviář prakticky i na poli propagace pečuje dodnes a před třemi lety získal od Národního památkového ústavu i za tuto práci ocenění coby osobnost památkové péče. „Paradoxně jsem ale v neoblibě, protože dlouhodobě upozorňuju na šlendrián. Úpadek řemesla mi leží na srdci. Dnešní dobu definuje tlak na rychlost práce a cenu provedení, jenže kdo pořádně nezná řemeslo, ten nemůže restaurovat. Dneska máme spoustu laboratoří s nejnovějšími mikroskopy, což je samozřejmě v pořádku, ale nikoho nenapadne, abychom podpořili šikovného řemeslníka, jehož práci bychom zdokumentovali. Bylo by to i edukativní,“ míní. Sám práci na restaurování relikviáře sv. Maura, která obnášela doplnění celých nových částí pomocí starých technologií, pečlivě fotil. Podle pana Šumbery je to dnes nejlépe zdokumentovaná zlatnická památka ve světovém kontextu.