Jaroslav Prášil: Na šperkařské škole jsem si připadal jako v nebi

Už jako malý kluk miloval kameny a fascinovalo ho zjištění, že se dají použít jako k výrobě ozdoby, již pak budou nosit lidé. Rád postával u táty v dílně a dychtivě sledoval, jak mu pod rukama vznikají jednoduché šperky. Matně tušil, že šperkařské řemeslo je to, čemu se chce i on jednou věnovat. A ono to nakonec klaplo. Jaroslav Prášil o sobě mluví jak o „klukovi z vesnice“, který měl to štěstí, že ho přijali ke studiu na Střední uměleckoprůmyslové škole v Turnově neboli na „špéře“, jak o ní mluví místní. Lepší základnu si pro svoje plány nemohl přát.

Čeští šperkařští mistři z Turnova učili Palestinky na Západním břehu Jordánu (Jaroslav Prášil)|foto: Štěpán Macháček

„Já si na té škole připadal jako v nebi,“ vzpomíná Jaroslav Prášil ve Vizitce. „Škola zaštitovala šest řemesel, kolem mě byli výtvarníci, kováři, brusiči. Jako student jsem se tam dostal k lecjaké zajímavé práci, pracoval jsem na sobě a najednou jsem zjistil, že už mám řemeslnou jistotu.“

Korunu hlídali vojáci se samopaly

Ještě na škole s radostí přijal nabídku podílet se spolu s několika dalšími studenty na výrobě kopie svatováclavské koruny, nejstarším a nejvýznamnějším korunovačním klenotu z poloviny 14. století. Jeho práce spočívala v broušení obrub, z deseti hotových byly prý nakonec použité dvě. „Originál koruny jsme tedy měli ve škole celý týden, hlídali ji vojáci se samopaly a po chodbách běhali psi,“ usmívá se Prášil.

Čtěte také

„Chci, aby v Čechách poroučel pravý kníže!“ Den české státnosti slavíme historickým dramatem a speciálními pořady

O třicet let později se stal vedoucím týmu, který na konci devadesátých let vyrobil druhou repliku této koruny. Během své kariéry Jaroslav Prášil restauroval desítky sakrálních předmětů, monstrance, kalichy a další nádoby, o času stráveném s korunou, jež je k vidění na hradě Karštejně, ale mluví jako o době strávené v transu. Tehdy se prý nemohl věnovat  ničemu jinému.

Na zakázce pracoval jak jinak než v týmu. „Jeden člověk nemá šanci tak složitou realizaci zvládnout. Proto jsem si u nás ve škole vybral lidi, kteří by se mnou mohli a chtěli spolupracovat. Někteří studenti nejprve trochu reptali, ale postupně všem docházelo, na čem že se to bude dělat.“ Výsledek se podle něj rovná malému zázraku. Mimochodem, od té doby prý také na zázraky věří.

V současné době se Jaroslav Prášil věnuje restaurování liturgických nástrojů pro jihočeské biskupství, nedávno dokončil repliku gotického mešního kalichu pro novou expozici v jilemnickém muzeu a jedná o účasti na Expu 2020, kde by prezentoval zlatnické řemeslo.

Jak se na českou řemeslnou kvalitu dívají v Egyptě, jak práci šperkaře ovlivňují nové technologie, jak dlouho se studuje na dobrého šperkaře a čím byla svatováclavská koruna vzácná už ve své době? Poslechněte si celou Vizitku.