Jozef Kollár: Byl jsem dětský špion
Děti jako agenti kontrarozvědky? V realitě socialistického Československa šedesátých let mají informace cenu zlata a tak ministerstvo obrany financuje projekt, který vychází z poznatků jistého pražského psychologa – dítě je nejlacinější materiál pro sledování a odposlechy, vybírají se mimořádně inteligentní chlapci z chudých rodin.
Podobné výcvikové programy po úspěších v Československu nakonec probíhaly patrně v celé Varšavské smlouvě. Po pádu železné opony byly všechny relevantní materiály skartovány. Zůstalo jen svědectví člověka. A právě o něj se opřel slovenský autor Jozef Kollár.
Původně novinář má za sebou už řadu povídek a děl pro děti. Dočkal se překladů do angličtiny, němčiny, francouzštiny a nyní i do češtiny. Jeho knihu Byl jsem dětský špion vydává Mladá fronta.
Ještě před veletrhem Svět knihy požádala Elena Kotová Jozefa Kollára o rozhovor a podrobnosti k tomuto kontroverznímu tématu.
Nejposlouchanější
-
Když máma spala. Strhující autobiografický deník patnáctileté Beatrice Landovské
-
Robert Harris: Otčina. Krimi příběh z alternativní historie, v níž válku vyhrálo Německo
-
Jakob Wassermann: Kryštof Kolumbus – Don Quijote oceánu
-
Josef Uher: Albína. O křehkém přechodu mezi dětstvím a dospíváním na venkově počátku 20. století
