Joseph Beuys – avantgardista, hrdina, modla
Joseph Beuys – nejznámější německý umělec poválečné doby, na druhém místě hned za Albrechtem Dürerem. Avantgardista, hrdina, modla. Nyní vychází jeho první biografie
Autor Beuysovy biografie, Hans Peter Riegel se nedotýká památky nejznámějšího umělce zrovna v rukavičkách. Dal si práci a léta pátral v archivech, pročítal staré výtisky novin, kroniky, dopisy – výsledkem je neúprosný text, odhalující mnohé výmysly a lži, kterými umělec ‚vylepšoval' svůj životopis.
Když Joseph Beuys v roce 1986 zemřel, byla urna s jeho popelem potopena do severního moře – tak si to přál ve své poslední vůli. Jeho žena Eva při té příležitosti prohlásila, že vlastně umíral celý život – měl srdeční problémy. Po Beuysově smrti, se ještě vystupňovalo uctívání jeho osoby, které už během jeho života místy vykazovalo až hysterické prvky.
Nevlastnit a nevystavovat alespoň jeden objekt od Beuyse by pošramotilo pověst německých muzeí moderního umění. Každé se snažilo jeho umělecká díla získat, ve Frankfurtu, v Muzeu moderního umění byl kvůli jeho instalaci dokonce změněn původní architektonický návrh a přistavěna jedna speciální místnost.
Joseph Beuys, narozený v roce 1921 v Porýní byl první poválečný avantgardista. Byl především jiný, než všichni před ním a okolo něj. Byl provokatér, pro kterého existovaly hranice jenom z jednoho důvodu: aby mohly byt překročeny. Komponenty jeho uměleckých děl byly pumpy na med, plsť, tuk a rezavé kovové části čehosi – stejně jako drny a kůra stromů. V provokativních happeninzích diskutoval se zajíci a pitval jejich mrtvé kamarády nebo rozmlátil klavír palicí. Za války byl na frontě, po válce získal profesuru na Akademii umění v Düsseldorfu. I tato liberální umělecká škola nemohla přihlížet jeho protestním akcím a tak ji jednoho dne opustil v želízkách, odveden policií.
Beuysův největší přínos je podle mého názoru fakt, že jeho provokativní akce a umělecké projevy rozpoutaly divoké a kontroverzní diskuze a v Německu se konečně opět začalo mluvit o umění. I když převážná většina jeho výtvory za umění nepovažovala, respektovala ho, protože měl sílu překročit hranice všedního, neasimilovat a nepřizpůsobit se.
Hans Peter Riegel nemilosrdně pokládá na stůl jeden fakt za druhým. Čtenář se dozvídá, že Beuys nikdy neudělal maturitu, přestože to tvrdil. Dále že nebyl ve válce pilotem, jak rád a podrobně vyprávěl, ale pouhým telegrafistou a už vůbec neobdržel žádné vysoké válečné vyznamenání. Nejméně lichotivými jsou ale odhalení o známostech, kterými se umělec obklopoval – mnoho jeho mecenášů bylo kdysi vysokými důstojníky SS nebo podivuhodnými okultisty, propagujícími znepokojující rasové teorie. Ještě, že se Beuys nemůže obracet v hrobě. Jeho popel splynul s oceánem.
Hans Pete Riegel: Beuys, die Biographie. Nakladatelství Aufbau, Berlín 2013, 596 stran.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
