Josef Topol: Hodina lásky

V paměti starší a střední generace je jméno dramatika Josefa Topola spojeno s érou režijního působení Otomara Krejči v činohře Národního divadla a s Divadlem za branou. V tomto období – až do zákazu činnosti Divadla za branou – vznikaly pozoruhodné inscenace Topolových her Jejich den, Konec masopustu, Kočka na kolejích, Slavík k večeři, Hodina lásky a Dvě noci s jednou dívkou. Z toho by však mohlo vyplývat, že autor napsal koncem šedesátých let Hodinu lásky pro divadlo, kde také měla hra premiéru. Docela tak tomu ale nebylo.

Plná moc pro Josefa Topola a Jana Třísku

• Upravit

Jako vzpomínku na zesnulého Jana Třísku uvádíme rozhlasové odpoledne, jak si je v roce 1965 vymysleli a jak jím společně provázeli dramatik a herec, jinak přátelé. Do studia pozvali též Otomara Krejču.

Josef Topol napsal tuto hru pro rozhlas a v autorské soutěži za ni dokonce obdržel ocenění. Důvodem, proč se tehdy rozhlasová premiéra za divadelní poněkud opozdila, bylo čekání, až se pro práci v rozhlasovém studiu uvolní ti, pro něž byla psána – režisér a herci. Obě verze totiž vznikly ve stejně skvělém hereckém obsazení i režii.

Hodina lásky je hra o lásce a smrti. Autor své téma sleduje ve zdánlivě zúžené sféře subjektivního světa mezilidských vztahů, zdaleka jej však nechápe pouze jako intimní a privátní záležitost. Hra je oproštěna od vnější dějovosti a dramatickým základem je tu setkání mladé milenecké dvojice za „asistence“ nemocné, nenávistné a sobecké stařeny, která tu odhaluje protipól všeho, co lze pod pojem lásky zahrnout. Setkání má pro mladou dvojici tragickou podobu. Je totiž situací, v níž dochází k jejich rozchodu, a ten pro oba znamená ztrátu jediné jistoty.

Osoby a obsazení: El (Jan Tříska), Ela (Marie Tomášová) a teti (Leopolda Dostalová)

Dramaturgie: Dalibor Chalupa
Hudba: Petr Hapka
Režie: Otomar Krejča

Natočeno v roce 1968.