Štve mě, že jsem Filipa Topola nezažil. Mně 13 jsem potřeboval slyšet ve třinácti, přiznává Hochman
Prokletý básník, český beatnik nebo rozervaný bohém po jehož koncertech zůstávala na klávesách piana krev. Jaký byl Filip Topol ve třinácti letech? To si můžete poslechnout v jeho autobiografické próze, na kterou se budeme ptát režiséra i interpreta nové Četby s hvězdičkou.
Letos by oslavil 60. narozeniny charismatický frontman kapely Psí Vojáci. Filip Topol se v červnu narodil i zemřel. O tom, že pálil svou svíčku z obou konců a věděl, že bude zpěvák, klavírista, skladatel, textař a spisovatel, svědčí už jeho raná autobiografická próza Mně 13. Do nové Četby s hvězdičkou, kterou na Vltavě vysíláme od včerejška, ji společně přetavili režisér Jakub Doubrava a interpret Mark Kristián Hochman.
Jsou to deníkové záznamy, ve kterých Filip Topol kašle na stylistiku, stylizaci. Kašle trochu na čtenáře, protože to píše sám pro sebe. Tak jsem si řekl, že to budu číst podobným způsobem, jako kdybych to četl sám pro sebe.
Mark Kristián Hochman
Filip Topol měl v sobě celý život oko děcka. A to se nám povedlo do četby převtělit.
Jakub Doubrava
Jak probíhalo natáčení? Jak velkou roli hraje v celé četbě hudba? A co může Mně 13 ukázat dnešní mladé generaci? Poslechněte si celý rozhovor s Jakubem Doubravou a Markem Kristiánem Hochmanem.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Džuniči Saga: Zpověď šéfa jakuzy. Syrový pohled do srdce japonského podsvětí a fungování tamní mafie
-
Anton Pavlovič Čechov: Višňový sad. Mistrovské drama s Tatianou Dykovou v hlavní roli
-
Mario Gelardi: Zlomatka. Tesařová a Myšička v italské hře o následcích jednoho coming outu
-
Paolo Sorrentino: Tony Pagoda a jeho přátelé. Poezie, vulgarita i něha v příbězích plných nostalgie
-
Michel Houellebecq: Podvolení. Francie blízké budoucnosti a příběh o hledání víry, lásky a hranic
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
