Josef Svatopluk Machar: Černovid. Tragické i komické reflexe světa a společnosti

V letošním roce uplynulo 80 let od smrti jednoho z nejosobitějších básníků naší literatury – Josefa Svatopluka Machara.

Básník, publicista, úředník a politik se narodil 29. února 1864 v rodině mlynářského stárka v Kolíně. Na pole literatury vstoupil v sedmnácti letech, úvodní část své první sbírky Confiteor... publikoval v roce 1887. Od roku 1889 – po vydání druhé lyrické knížky – si pro nedostatek pracovních příležitostí doma v Čechách začal shánět zaměstnání ve Vídni, kde následně jako úředník strávil 30 let. Jeho návrat do vlasti se však připravoval už od roku 1917, z Vídně do Prahy definitivně odjel 13. května 1918.

Budování republiky

Čtěte také

První svazek „Korespondence T.G.Masaryk a Josef Svatopluk Machar“

Jako jeden z nejbližších přátel T. G. Masaryka se okamžitě zapojil do procesu budování vznikající republiky. V červnu 1919 přijal na prezidentovu žádost úřad generálního inspektora československé armády, který vykonával od června 1919 do listopadu 1924. Poté pokračoval v literární činnosti, značně roztrpčen vývojem politických událostí ve své zemi. Od roku 1929 až do smrti žil ve vile v Cukrovarnické ulici v pražských Střešovicích.

Básnická tvorba

V básnické tvorbě se kromě intimní a příležitostné lyriky (Confiteor..., Čtyři knihy sonetů, Vteřiny, Výlet na Krym) věnoval politické satiře (Boží bojovníci, Satiricon) a historickým tématům (devítidílný básnický cyklus Svědomím věků, k jehož vrcholům patří knihy V záři hellenského slunce, Jed z Judey, Barbaři a Apoštolé). Ve sbírce Tristium Vindobona kritizoval slabé postavení pasivního českého národa v rámci neudržitelného Rakousko-Uherska, v knize Zde by měly kvést růže... otevřel ožehavé téma postavení žen v tehdejší
společnosti.

Předkládaný Souzvuk přináší výběr z rozsáhlého stejnojmenného výboru, který v roce 2022 vyšel v nakladatelství Galén péčí publicisty Michala Bystrova: „Význam J. S. Machara jako suverénního mistra literárních portrétů a především jako ohnivého, neúplatného i nesmírně vtipného fejetonisty, komentátora a glosátora – s typicky zamračeným pohledem, železnou disciplínou, pečlivě formulovaným kodexem cti a přísnou dikcí, za níž se ovšem skrývá notná dávka humoru a empatie – dodnes přesahuje hranice tuzemské publicistiky.“