Josef Jedlička: Krev není voda
Románová kronika Krev není voda není jen historií autorova rodu a jeho hledání smyslu vlastní životní cesty, její záběr je mnohem širší. Klade znepokojivé otázky po smyslu lidského bytí a přináší pravdivý obraz české společnosti, jak se vyvíjela v uplynulém 20. století. Četbu na pokračování natočila v roce 1992 Olga Valentová, účinkuje Rudof Kvíz. Každý díl poslouchejte on-line vždy po dobu jednoho týdne po odvysílání.
Dělník, učitel, vychovatel, etnograf – mnoho profesí byl nucen vystřídat spisovatel a publicista Josef Jedlička (1927 Praha – 1990 Augsburg), než ho politické poměry vyhnaly z vlasti. Studoval na Karlově univerzitě etnografii a estetiku, byl vyloučen při politických prověrkách. Před rokem 1968, kdy emigroval do SRN, spolupracoval také s Československým rozhlasem jako autor literárních pásem a rozhlasových her. Potom už rozhlasoví posluchači mohli jeho pořady lovit jen z Rádia Svobodná Evropa v Mnichově, kde působil jako redaktor (mj. byl iniciátorem cyklu úvah Časové a nadčasové).
„Z dvaceti let Jedličkovy činnosti ve Svobodné Evropě zbylo několik regálů textů rozhlasové žurnalistiky, dílo podléhající zákonům daného média, politické naléhavosti dne a samým svým principem vzdálené Jedličkově intelektuálně vypjaté literární a filozofické esejistice; přesto žurnalistické dílo imponující mimořádným kulturním rozhledem a myšlenkovou originalitou a hloubkou,“ říká jeho žena, básnířka Viola Fischerová.
Jedličkovu schopnost nazírat jevy v nových souvislostech potvrzuje knížka esejů České typy aneb Poptávka po hrdinovi (1992), kde v úvahách psaných pro Rádio Svobodná Evropa s kritickým nadhledem zkoumá na různých literárních postavách českou národní povahu.
Některé z Jedličkových esejů jsme v průběhu let vysílali na Vltavě, na pokračování jsme četli také z jeho románu Kde život náš je v půli se svou poutí. Tuto autobiografickou výpověď o myšlenkovém a životním bloudění mladé generace v průmyslových severních Čechách v padesátých letech minulého století vydal Jedlička až s desetiletým zpožděním za krátkého období tání – v roce 1966 (a v úplném vydání teprve 1994). V nových politických poměrech, bohužel už po autorově smrti, vyšel pak jeho druhý a poslední román Krev není voda (1991).
Své stěžejní dílo začal Jedlička psát počátkem 80. let jako soukromou kroniku, v níž zevrubně podává historii svého rodu, vystavěnou na důkladné znalosti rodinných dokladů, dobových dokumentů a reálií. Vytvořil dílo existenciálního významu o hledání kořenů, ale i vlastní cesty a identity.
Účinkuje: Rudolf Kvíz
Připravila: Viola Fischerová
Režie: Olga Valentová
Natočeno v roce 1992.
Nejposlouchanější
-
Robert Harris: Otčina. Krimi příběh z alternativní historie, v níž válku vyhrálo Německo
-
Ludvík Souček: Prouklovi kočkeni. Dokážou se lidé sžít s nově objevenými podivnými tvory?
-
Peter Hacks: Rozhovor v domě Steinových o nepřítomném panu Goethovi. Slavný básník očima své milenky
-
Stíny minulosti a obraz současnosti. Skladba Haštala Hapky slaví mezinárodní úspěch
Nejnovější hry a četba
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.