Josef Čapek: Stín kapradiny. Baladická novela o útěku před spravedlností i před vlastním svědomím

V dubnu před pětasedmdesáti lety se v koncentračním táboře Bergen-Belsen uzavřel život Josefa Čapka. Malíře a spisovatele na Vltavě připomínáme četbou z jeho novely o dvou chlapcích a zlém činu, který spáchali. Stín kapradiny v podání Stanislava Šárského poslouchejte online jeden týden po odvysílání. 

Účinkuje: Stanislav Šárský
Připravil: Zdeněk Milt
Zvukový mistr: Michael Tichý
Režie: Věra Pražáková
Natočeno: v ostravském studiu Českého rozhlasu v roce 1997

Rudolf Aksamit a Václav Kala, kamarádi v dobrém i zlém, se shýbali nad kořistí. Ty modrý, černý a zelený lese, ty lese hnědý a mlhavý! Divá radost jim probíhá pytláckými nervy, pod prsty měli tělo zvířete, to krásné tělo srnce. – Byl jejich...

Baladická novela Josefa Čapka Stín kapradiny vycházela v roce 1930 v Lidových novinách jako čtení na pokračování. Knižní podobu pak příběh dvou pytláků, Rudolfa Aksamita a Václava Kaly, dostal na podzim téhož roku. Čapek chtěl oslovit širokou čtenářskou veřejnost, a tak před výsostně básnivými pasážemi upřednostnil silný příběh s jasným členěním.

Jestli se člověk neschová v lese, tak už nikde

Do děje rovnou a bez varování vstupujeme brutální vraždou, která jako stále přítomný stín stojí v pozadí všech následujících peripetií až po dramatické zakončení vyprávění o neschopnosti přijmout odpovědnost za vlastní činy, o cestě do nicoty a o hluboké kráse přírody, jež trvá nezávisle na lidském konání a jež je zároveň přímým pozorovatelem a vlastně i účastníkem onoho útěku před vlastním osudem. Lyrické popisy přírody se v textu snoubí s pasážemi reflektujícími osud člověka, život a smrt, skutečnost a sen, právo a svobodu.

Čtěte také

Takto Stín kapradiny charakterizuje Josef Čapek v dopisu Josefu Florianovi z 23. října 1930: „Psal jsem to pro Lidové noviny, kde šéfredaktor Heinrich vyžaduje, aby ‚to bylo také pro chudý lid‘, prosté, čitelné – a kde by to bylo složité, aby to ten chudý lid nepoznal a nemrzel se. Ale psal jsem to přece pořádně a poctivě a dával jsem tam prožitého, co jsem mohl, a čekal jsem, že mně pak každý řekne, že to nic není. Vy jste toho o tom řekl tolik pěkného, až jsem se červenal, tak mnoho jste z mých záměrů uhodl; opravdu mně nešlo jen o nějaký ten kousek děje a holou líčeň přírody.“

Stín kapradiny si čtenáře podmaňuje nejen lyrickými pasážemi, ale také svou baladickou atmosférou s mytickými prvky. V hustém lese se může stát cokoli, zákony života ve světě lidí v tomto prostředí tak docela nefungují, zato mravní řád nepozorovaně získává na váze umocňován jednoduchým principem samoty, která mu poskytuje přirozený prostor. Jak napsal literární historik Jiří Opelík, Stín kapradiny „je básní o nevymýtitelné sociabilitě individuálního lidského činu, o jedincově odpovědnosti za vlastní skutky a o dialektice této odpovědnosti“.

Radioteka.cz

Psáno pro Týdeník Rozhlas.

autoři: Zdeněk Milt , ele
Spustit audio

Související

Více o tématu

E-shop Českého rozhlasu

S hereckými hvězdami poznejte tajemství textu starého dva tisíce let

Ondřej Kepka, režisér a moderátor

Ondřej Kepka

O věrné lásce statečného Chairea a sličné Kallirhoy

Koupit

Román byl napsán pravděpodobně už v prvním století našeho letopočtu a možná dokonce i dříve. Jde o první dochovaný milostný a zároveň i dobrodružný román nejenom antického, ale vůbec evropského písemnictví.