Jon Canter: Boswellovy Životy
Boswellův Život Marii Callas
Jmenuje se Boswell. James Boswell. Narodil se roku 1740. Je nesmrtelným zakladatelem moderního životopisectví. V seriálu BBC navíc cestuje v prostoru i čase. Setkání s velkými muži i ženami utváří jeho vlastní život. A jeho Životy. Hrdinka této epizody, operní diva, kvůli které Boswell zapře mnoho ze své přirozenosti, mu o sobě ve slabé chvilce prozradila:
Nemůžete být Maria Callas a být normální. Ráda bych byla Marií. Ale pořád se mi do toho plete Callas.
Maria Callas (Cecilia Sophia Anna Maria Kalogeropoulos) se narodila 2. prosince 1923 v New Yorku v rodině řeckých přistěhovalců. Od dětství vynikala nejen svým zpěvem, ale i korpulentní postavou a výrazným nosem. V dospělosti ale dokázala svou vůli mimo jiné tím, že výrazně zhubla. Po rozvodu rodičů se s matkou vrátila do Řecka. V Aténách studovala zpěv u slavné profesorky Elvíry de Hidalgo. Již během studia se objevila na jevišti Královské opery v Mascagniho opeře Sedlák kavalír. Roku 1945 se na dva roky vrátila do USA. Po návratu do Evropy přijala angažmá ve Veroně a o rok později v Benátkách. Zlom v její kariéře nastal během sezóny 1947–1948, kdy zpívala Brunnhildu ve Wagnerově opeře Valkýra.
První větší úspěch zaznamenala ve veronské Aréně v opeře Gioconda, kde se seznámila s dvěma významnými muži, kteří ji pomohli v budoucí kariéře, s Tulliem Serafinim, ředitelem veronského souboru, a s průmyslníkem Battistem Meneghinim, jejím pozdějším manželem.
V roce 1951 měla senzační úspěch v milánské La Scale – a právě v tomto angažmá vypukl i spor a boj o první dámu světové operní scény, její rivalkou byla Renata Tebaldi. Tento spor vedl až k otevřenému nepřátelství dvou táborů příznivců a ctitelů, „callasiánů“ a „tebaldiánů“.
S odstupem času převažuje názor, že tuto bitvu vyhrála Callas. Její hlas měl rozsah tří oktáv a jeho zabarvení a univerzálnost umožňovalo Marii zpívat v rozličných úlohách, navíc měla velký herecký talent, zvláště využívaný v dramatických rolích. Svůj hlas ovládala s lehkostí ve všech polohách od koloratury po čistý soprán. Nevšední koloraturní role téměř zapomenutých operních mistrů (Bellini, Rossini) patří k jejímu hlavnímu přínosu opeře 20. století.
V roce 1952 podepsala exkluzivní smlouvu s gramofonovou společností EMI. V listopadu roku 1955 vystoupila jako Madame Butterfly v Chicagu a jen o rok později zpívala v Belliniho Normě a v newyorské Metropolitní opeře. Právě Normu pokládají kritici za stěžejní postavu jejího repertoáru.
Její hvězdná kariéra trvala patnáct let. V 60. letech začala její sláva ustupovat. Vystupovala méně a věnovala se hlavně nahrávání desek. Přišly i neúspěchy jako např. natáčení Pasoliniho filmu Medea, který diváci i kritici vesměs odsoudili. Nepovedl se ani pěvecký návrat na koncertech s tenorem Giuseppem Di Stefanem v roce 1973.
A tak zájem médií ji přinesl hlavně poměr řeckým loďařem a miliardářem Aristotelem Onassisem. V roce 1959 se kvůli němu rozvedla s Giovannim Battistou Meneghinim. Onassis však nakonec uzavřel manželství s Jacquelinou Kennedyovou.
Čtěte takéNejslavnější ze všech z primadon. Uplynulo 40 let od smrti Marie Callasové
V roce 1964, ve svých 41 letech, přestala zpívat a ukončila pěveckou kariéru. Zemřela na srdeční selhání 16. září 1977 ve třiapadesáti letech ve svém pařížském bytě.
Rozhovory v anglickém jazyce s charismatickou sopranistkou řeckého původu můžete zhlédnout na následujících odkazech:
Maria Callas, rozhovor s lordem Harewoodem
Maria Callas, rozhovor s Mikem Wallacem
Osoby a obsazení: James Boswell (Petr Lněnička) a Maria Callas (Ivana Chýlková)
Překlad: Ester Žantovská
Dramaturgie: Martin Velíšek
Režie: Lukáš Hlavica
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
