Narodil se ve městě Pozsony (tenkrát Maďarsko, dnes Bratislava na Slovensku). Jeho hudba se slohovými rysy řadí na přelom klasicismu a romantismu.
Ve Vídni byl žákem W. A. Mozarta, poté podnikl za otcova doprovodu cestu po Evropě a v Londýne se seznámil s Muziem Clementim, který ho vyučoval další čtyři roky, a Josephem Haydnem, který pro něho složil sonátu.
Po návratu do Vídně se Hummel dále vzdělával u Johanna Georga Albrechtsbergera, Josepha Haydna a Antonia Salieriho a poznal se zde rovněž s mladým Ludwigem van Beethovenem. V roce 1804 převzal Hummel po Haydnovi pozici dvorního kapelníka u Esterházyů v Eisenstadtu. Později působil v téže funkci ve Stuttgartu a ve Výmaru, kde poznal s Goethem a Schillerem. Do Výmaru zval přední evropské hudebníky své doby a povýšil město na prestižní kulturní centrum.
V jeho skladatelském odkazu zaujímají hlavní místo skladby pro klavír, z nichž k nejčastěji zmiňovaným patří Fantazie op. 18 a Sonáta fis moll op. 81. Napsal osm klavírních koncertů, deset sonát, osm klavírních trií, klavírní kvartet, klavírní kvintet, a dále dechový oktet, sonátu pro violoncello, dva klavírní septety, koncertantní skladby pro mandolínu a trubku, dvaadvacet oper, mše a řadu dalších děl.