JIŘÍ LANGER: Vtip a humor v židovství

V roce 1913 odjel do haličského městečka Belz a rozhodl se žít ve zdejší chasidské komunitě. V roce 1915 byl povolán do armády, ale s pomocí bratra byl vojenské služby zproštěn. Do konce první světové války byl žákem belzského rabína Izachara Bér Kokacha. Po roce 1918 krátce působil na Hebrejském pedagogickém ústavu ve Vídni. Od roku 1923 s přestávkami učil na pražské židovské škole. Žil z podpory rodiny a z honorářů za překlady a články. Věnoval se především studiu židovských náboženských textů, židovských tradic a kultury. Na tato témata napsal a publikoval množství studií a textů. Své hebrejsky psané básně vydal ve sbírkách Pijutim ve šire jedidut (Básně a písně přátelství, 1929) a Meat cori (Troška balšámu, Tel Aviv 1943). V antologii Zpěvy zavržených (1938) uvedl ve vlastních překladech hebrejskou poezii 10.-19. století. Ve stejném roce vydal i komentovaný překlad ukázek z Talmudu. Na podzim roku 1938 emigroval Jiří Langer před hrozícím fašistickým nebezpečím na lodi po Dunaji přes Černé moře do Palestiny. Zemřel následkem vyčerpání z této cesty a na něj navazující nemoci. Hlavním dílem Jiřího Langera je soubor legendárních vyprávění o činech chasidských světců, nazvaný Devět bran (1937). Jiří Vondráček

Jiří Langer