Ježek v kleci amerického exilu aneb Poslední roky, měsíce a dny Jaroslava Ježka
Zazní úryvky z korespondence skladatele, vzpomínky blízkých a kompozice vzniklé mezi lety 1939 a 1941 v USA. Hostem pořadu je klavírista Tomáš Víšek, který se na hudbu Jaroslava Ježka specializuje a výběr jeho kompozic natočil na skladatelově nástroji v tzv. Modrém pokoji.
Vody polykaly sníh a déšť. Bylo to uprostřed války a čtvrtého dne byl pohřeb. Jsme už všichni mrtvi, někdo víc a jiný trochu méně…
Těmito slovy začíná svou truchlivou básnickou meditaci nazvanou Pohřeb Jaroslava Ježka jiný slavný Jaroslav, totiž Seifert. Stejně jako Ježek, který některé jeho verše zhudebnil, se narodil na Žižkově, jen o pět let dříve, tedy 1901. Přežil jej však o plných 44 roků – a zemřel v Praze. Ježek to „štěstí“ neměl. Poslední tři roky svého krátkého života se po milované Praze toulal sice intenzivně a často, ale pouze ve své mysli a vroucích vzpomínkách. Zemřel v americkém exilu, v New Yorku, na Nový rok 1942 na selhání ledvin.
Čtěte také
Jaroslav Ježek je znám především jako autor populárních písniček Osvobozeného divadla. Také některé z nich, jako třeba Lodnická nebo Kolumbovo vejce, v pořadu zazní. Uslyšíme též úplně poslední tvůrčí počin legendárního tria Voskovec-Werich-Ježek – píseň Vítězné V, kterou se autoři zapojili do protifašistické kampaně V for Victory.
V centru pozornosti bude ovšem Ježek jakožto skladatel moderní vážné hudby. Tak se totiž v Americe snažil profilovat nejvíce a obrátil přitom svou pozornost hlavně ke klavíru. Toccatu zahraje Jan Novotný, Grande valse brillante Tomáš Víšek a Sonátu Jan Panenka. Z rozhlasového archivu k našim uším dolehnou některé autentické vzpomínky na skladatele – největší prostor bude dopřán Frances Ježkové, ženě, která se v posledních dnech skladatelova života stala jeho manželkou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.