Jenom cirkus. Herečka Bára Hrzánová v Sedmém nebi u Moniky Načevy
Listopadové Sedmé nebe Moniky Načevy je herecké. Pozvání přijala a o svém povolání v něm mluví herečka Bára Hrzánová, která zároveň vybírá svou oblíbenou hudbu. Vedle poslechu písní Evy Olmerové a Zuzany Michnové si dámy povídají taky o tom, co pro Báru divadlo znamená a jak k němu dozrávala.
Vyrostla v divadle v Českých Budějovicích, kde byla kromě činoherního souboru také opera a opereta. A árie z Polské krve Oskara Nedbala si tak zpívala odmalička. „Moje babička byla nápovědka, dobrý duch divadla. Všichni herci chodili k nám domů, babička měla navařeno, i nějakou lahev, oni přinesli všechny svoje radosti a stesky a já jsem seděla pod dřezem třeba do tří do rána a poslouchala jejich historky,“ říká herečka.
Tím pádem věděla, že život u divadla není jednoduchý, ale pro ni byl běžný. „V deseti letech jsem si poprvé stoupla na jeviště a od té doby už to bylo jenom divadlo, jenom cirkus,“ vzpomíná Hrzánová.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Nora Eckhardtová: Druhá strana řeky. Jak souvisí zmizení podnikatele s dávným krveprolitím?
-
Inger Johanne Strøm: Blizkabytost.com. Ironický pohled na problém lidské osamělosti
-
Šedivý pokoj, Čmoud nebo Návěstí. Povídky Stefana Grabińského, klasika polské fantastické literatury
-
Kurt Vonnegut: Matka noc. Nejčernější groteska o muži, který šířil zlo, aby pomohl dobru
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
