Jejím nejsilnějším nástrojem je jazyk. Držitelka Nobelovy ceny za literaturu Elfriede Jelinek slaví 75 narozeniny

Elfriede Jelinek|foto:oficiální Facebook Elfriede Jelinek

Tvorba Elfriede Jelinek je považována za jeden z nejvýznamnějších příspěvků do společensky i politicky angažované a jazykově experimentální literatury. Autorka se kriticky vyjadřuje především k pokryteckým praktikám společnosti minulým i současným – ať už se jedná o jednotlivce, nebo o celek. Kromě toho je obrácena proti jazyku a jeho deformacím, plynoucím z manipulativního tlaku médií.

„Je to jazyk, pomocí něhož dokáže Elfriede Jelinek odhalit společenské neduhy – xenofobii, popírání faktů minulosti, nerovnoprávné zacházení s ženami, mediální manipulovatelnost společnosti a z ní pramenící mocenské výboje včetně nejnovějších válečných konfliktů.“ Píše ve své knize Elfriede Jelinek a její divadlo proti divadlu teatroložka a překladatelka Barbora Schnelle.

Dosud podstatným tématem je pro Jelinek nerovné postavení ženy v současné společnosti. Téma ženy a ženskosti ve vztahu k patriarchální společnosti sleduje Jelinek kontinuálně v celé své tvorbě. Poukazuje na to, že žena je v současné společnosti v roli outsiderky na všech možných úrovních. Toto téma se objevuje hned v její první celovečerní hře Co se stalo, když Nora opustila svého manžela aneb Opory společnosti z roku 1979. Jedná se o silně feministickou hru, novou interpretaci Domečku pro panenky Henrika Ibsena.

Čtěte také

Experiment jako kritika nacismu. Od estetiky šoku Vídeňského akcionismu až k dramatice Elfride Jelinek

Zaměříme-li se na téma vyrovnávání se s rakouskou nacistickou minulostí, řeč musí zákonitě přijít na román Vyvrhelové z roku 1980, ve kterém se setkáváme s nesourodou čtveřicí mladých lidí v poválečné Vídni. Toto téma se objevuje i v její hře Rechnitz s podtitulem Anděl zkázy, kterou v roce 2008 uvedl v Münchner Kammerspiele režisér Jossi Wieler. 

Elfriede Jelinek je dnes spojovaná především s romány a divadelními hrami. Přitom své první úspěchy slavila právě rozhlasovými hrami. Pro Český rozhlas přeložila Barbora Schnelle dvě hry: Balada o třech důležitých mužích a okruhu osob kolem nich a Když slunce zapadá, většina lidí konečně odchází z kanceláří! Ty následně zrežírovala Martina Schlegelová a dramaturgicky se na nich podílela Hana Hložková, přičemž důležité bylo vypořádat s komickým potenciálem obou her.

Ze začátku jsem myslela, že ji překládat vůbec nepůjde. Ona třeba často udělá nějakou slovní hříčku, od které pak odvine další děj. A když se vám na to nepodaří správně tematicky navázat podobným slovem, tak to následující dění nemá smysl, nebo se neví, jak jsme k němu došli. Ale nakonec se to – snad i díky vlivu němčiny na češtinu – nějak udělat dá.
germanistka Jitka Jílková

I když v spisovatelčině tvorbě hraje podstatnou roli humor, její texty nejsou žádná selanka. Od deziluzivního pohledu na milostné poměry v Milovnicích, přes vraždu rodičů ve Vyvrhelech, studii zvrhlosti i vztahu matky a dcery v Pianistce, patologii mužské psychiky v Lačnosti až po brutální báseň v próze Zimní putování, Elfriede Jelinek pitvá motivace svých postav s krutou neúprosností, ale s jízlivým pobavením i skrytým soucitem.