Jean Anouilh: Antigona. Slavná antická tragédie v novodobém pojetí

Starý mýtus o dceři krále Oidipa Antigoně, která se vzepřela nelidskému zákonu a zaplatila za svou odvahu životem, jako první zpracoval pro divadlo starořecký básník Sofokles. Jeho hra byla s největší pravděpodobností poprvé uvedena v roce 442 před Kristem. Tentýž příběh inspiroval v roce 1942 francouzského dramatika Jean Anouilhe k vlastní verzi. V jeho pojetí je Antigona hrdinka, která osamocena vede boj s tyranií. Odmítne podřídit se zákonu a pochová svého bratra. Zákony boží jsou pro ni víc než pravidla vyhlašovaná ad hoc momentálními vládci.

Čtěte také

Nikolaj Semjonovič Leskov: Kateřina Izmajlovová. Drama vášnivé a sebezničující lásky

Jean Marie Lucien Pierre Anouilh se narodil 23. června 1910 nedaleko Bordeaux v rodině krejčího a sezónní houslistky, členky orchestru, který hrál v kasinu nedaleko města. Studoval práva, ale brzy se začal plně věnovat psaní textů pro herce a režiséra Comédie des Champs-Elysées Louise Jouveta. V roce 1931 se stal jeho asistentem. Zlomovým okamžikem v dramatikově kariéře bylo uvedení jeho hry Cestující bez zavazadel v roce 1937.

V letech 1942–46 Anouilh přepracoval několik antických dramat. Vedle Antigony tak vznikly hry Medea a Euridica. Antigona (1942) vyvolala po své premiéře ve Francii vášnivé diskuse, neboť – ač byla obecně chápaná jako protest proti okupaci a kolaboraci – levicová kritika ji odsoudila. Polemiky vyvolalo i její uvedení v Čechách v roce 1946.

Velmi silně zarezonovala Anouilhova hra i v roce 1969 v Československu obsazeném vojsky tehdejší Varšavské smlouvy. Právě tehdy ji v  rozhlase nastudoval režisér Josef Melč, který pro titulní hrdinku našel výtečnou představitelku ve Věře Kubánkové.