Je třeba naslouchat mýtům, které vysvětlují naši existenci. Seriál Afrodramaturgie představuje zásadní hry afrických dramatiků

Gustave Akakpo: Habbat Alep

Tato hra má zvláštní název - Habbat Alep. V arabštině znamená vyrážku, které se francouzsky říká „bouton d´orient“ – orientální pupínky. Někdy také „bouton d´Alep“ – alepská vyrážka. A právě nemoc jako metaforu využil Gustav Akakpo ve své tragikomedii. Odehrává se v jednom zřejmě blízkovýchodním městě. Možná v syrském Damašku, kde Gustave Akakpo, který mimochodem pochází z Toga, svůj text napsal v rámci rezidenčního pobytu v roce 2004.

Nevím, kdy jsem si plně uvědomil svou příslušnost k jistému druhu přežvýkavců. Co naopak vím, je, že mé břicho pravidelně zaplňují celé zemské plochy a potom bleskově stoupají až do krku, a já, jelikož nemůžu vydat ze sebe ani hlásku, vrhám vše na papír. Svíjím se smíchy jak děcko, které se těší z každého sebemenšího povedeného žertu. Jsem šprýmař přežvýkavec, vyvrhuji do světa tuto část sebe sama.
Gustave Akakpo, autor hry Habbat Alep

Třeba v oné nejmenované zemi předků, kam se právě vrací mladý spisovatel, jemuž se ve hře říká Bratranec. Je synem emigranta, který před lety z vlasti odešel. Ohrozil pověst rodiny nejen svými svobodomyslnými názory, za něž se ocitl několikrát ve vězení, ale také tím, že si on, Arab, vzal za ženu Afričanku, z Toga. Objevila se však nová mravní trhlina. A rodinnou čest má nyní zachránit paradoxně syn tohoto nepřítomného otce. Aniž by sám tušil, o co jde!

Čtěte také

Tento Bratranec totiž přichází s úplně jinými úmysly. Také on své skutečné záměry skrývá. Říká, že pátrá po vymírajícím jazyce mina, ale ve skutečnosti je jeho úkolem zmapovat místní terén pro svého štědrého sponzora Johnyho Kokoroko, jenž chce postavit v blízkosti starověkých památek zábavní park. Když jediný rodilý mluvčí jazyka mina v městě náhle zemře, vydá se Bratranec do pouště hledat jiný zdroj. Netuší, že tahle cesta je vlastně past nalíčená jeho strýcem právě na něho.

Gustave Akakpo spontánně přechází z vyprávění do dramatické situace. Hlavní postavy se v monologických pasážích nezřídka obracejí k publiku. Jako by u něj hledali pochopení či zastání. Jindy své promluvy směřují do vlastního nitra.

Spustit audio