Jazzofon: Anson Weeks & Hotel Mark Hopkins Orchestra
Anson Weeks pocházel z Oaklandu (nar. 1896). Svůj první orchestr sestavil v roce 1924 a záhy s ním vystupoval v luxusních hotelích v Sacramentu a Oaklandu. Ještě v průběhu dvacátých let se stal Weeksův orchestr velice populární podél celého pacifického pobřeží USA.
Velký podíl na úspěchu měly večerní rozhlasové přenosy z hotelu Mark Hopkins v San Francisku. V tomto hotelu získal Anson Weeks pro svůj orchestr dlouhodobé angažmá; během let nahrál mnoho gramofonových snímků, ať už orchestrálních nebo s výbornými sólisty, včetně kupř. Binga Crosbyho.
Weeksův Hotel Mark Hopkins Orchestra je dnes už víceméně neznámý. Ve své době byl ale doslova pojmem - třeba rčení "Come Dancin' with Anson" (Přijď si zatančit s Ansonem) bylo po léta hojně užívanou frází na celém západním pobřeží. Anson Weeks se svým ansámblem sklízel slávu až do roku 1941; tehdy utrpěl při autonehodě těžký úraz, který ho na léta vyřadil z aktivní hudební činnosti.
Novou vlnu popularity nastartoval počátkem padesátých let, kdy vydal několik tanečních alb, které jeho někdejší oblibu poněkud oživily. Anson Week zemřel ve tři a sedmdesáti letech (v roce 1969). V pátečním Jazzofonu zazní kolekce jeho snímků.
Taneční film s orchestrem Ansona Weekse:Nejposlouchanější
Jiří Karásek: Muž, který zásadně mluvil pravdu. Hvězdně obsazená detektivní tragikomedie z roku 1965
-
Umberto Eco: Foucaultovo kyvadlo. Napínavý příběh tajemných spiknutí, nebo úvaha o realitě a fikci?
-
Jaroslav Rudiš, Petr Pýcha: Salcburský guláš. Temná místa minulosti dvou přátel vybublají na povrch
-
Jauregg, Uklidnění, Bláznivá Magdalena, Viktor Pomatený a další povídky Thomase Bernharda
-
Martin Ryšavý: Tundra a smrt. Dobrodružná výprava k neprobádaným končinám lidské existence
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.