Jazzman v politice. Zapomenutý příběh Emila Ludvíka

15. březen 2023

Středeční Večer na téma představí Emila Ludvíka nejen jako hudebníka, ale také jako člověka, který po roce 1948 několikrát vstoupil do veřejného dění jako obhájce lidských práv. Premiéru poslouchejte on-line po dobu čtyř týdnů po odvysílání.

Účinkují: Otakar Brousek ml. a Zuzana Slavíková
Připravil: David Hertl
Dramaturgie: Martin Velíšek
Premiéra: 15. 3. 2023

Skladatel Emil Ludvík propojuje celoživotní lásku k hudbě s bojem za lidská práva. Na přelomu 30. a 40. let minulého století jeho orchestr vyprodával sály v Čechách i na Moravě, nakonec ale zanikl. V roce 1968 jméno Emila Ludvíka figuruje v nakonec zakázané Společnosti pro lidská práva, v prosinci 1976 je mezi signatáři Charty 77. Jak šla dohromady hudba s politikou?

Pozdější lídr jazzového orchestru, skladatel a pianista Emil Ludvík se narodil 16. srpna 1917 v Praze. Studoval práva a po válce hudební vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Už za studií se zajímal o jazz a v roce 1939 založil studentský Hot kvintet, jenž byl jednou z prvních improvizujících swingových skupin u nás. Po uzavření vysokých škol v listopadu 1939 se skupina zprofesionalizovala a stala se jádrem Velkého orchestru Emila Ludvíka, který začal veřejně vystupovat v květnu 1940. V obou tělesech se objevila řada významných osobností tehdejšího českého jazzu: Jan Hammer st., Miloslav Kefurt; mezi zpěváky Václav Irmanov nebo Rudolf Cortés.

Po roce 1945 Ludvík nastoupil úřednickou kariéru v kanceláři prezidenta Edvarda Beneše. Byl i politickým komentátorem zahraničního oddělení Československého rozhlasu. V říjnu 1948 byl zatčen a vyšetřován pro podezření z vyzvědačství. Po propuštění v roce 1949 působil v různých uměleckých a kulturních organizacích. Na jaře 1968 stál u zrodu Společnosti pro lidská práva, byl jedním z prvních signatářů Charty 77.

Po listopadu zakládal Masarykovo demokratické hnutí. V roce 2003 byl vyznamenán Řádem T. G. Masaryka. Emil Ludvík spolupracoval při vydávání děl Antonína Dvořáka, působil v Artii, Dilii i jako externí dramaturg ve filmu. Vedle několika skladeb vážné hudby psal hudbu scénickou, hudbu pro televizi a film. Podle Českého hudebního slovníku tkví Ludvíkovy zásluhy o český jazz a pop především v profilování souborů, jež vedl a orientoval na podněty tehdy aktuální americké swingové tvorby s jejími rysy jazzového frázování, cítění, improvizace, rytmiky a dobré úrovni aranžérské práce.

autor: David Hertl
Spustit audio

Související