Javier Cercas: Žijeme v době, kdy se lež zmocnila světa
„Ne že by se dříve nelhalo,“ říká španělský prozaik, který na pražském Mezinárodním knižním veletrhu Svět knihy představil v debatě natáčené stanicí Vltava své názory na smysl literatury a zdůraznil význam pravdy. Repríza z 29. 5. 2019.
„Dneska se lže stejně, jenomže lež má obrovskou schopnost šířit se díky internetu a sociálním sítím a navíc se zdá, že na pravdě přestalo záležet. My lidé často dáváme přednost lži před pravdou, hlavně když jde o nepohodlné stránky minulosti a našeho vlastního života. Před nepohodlnou, složitou, nepříjemnou pravdou dáváme přednost laskavým, poživatelným lžím. Proto lháři vítězí. A to, že lháři vítězí, je velice závažný problém. Protože pravda, jak se píše v Evangeliu, činí muže a ženy svobodnými, kdežto lež dělá z lidí pouze otroky. A o tohle jde. Stávají se z nás otroci.“
Nepíšu historické romány, nepíšu o minulosti, ta mě sama o sobě nezajímá. Minulost mě zajímá tou měrou, nakolik utváří současnost. To znamená minulost, která je v paměti, která ještě úplně neminula. Tahle minulost je součástí přítomnosti a bez ní je přítomnost okleštěná.
Téma lži ztvárnil Javier Cercas v románu Podvodník, dosud nepřeloženém do češtiny. Pojednává o skutečném příběhu Španěla jménem Enric Marcos, který si vymyslel, že byl vězněm nacistického koncentračního tábora. Na základě tohoto fiktivního životopisu dosáhl značného společenského uznání. O svých „zážitcích“ vykládal v televizi, v novinách, v přednáškách před školními dětmi. Jak je možné, že ten člověk svým smyšleným příběhem všechny oklamal? , položil si Javier Cercas otázku. „Jedním z důvodů je, že naše doba udělala ze svědků cosi posvátného. Naše doba řekla: Svědkové mají vždycky pravdu. Jenomže svědkové nejsou posvátní a nemají vždycky pravdu, i oni a jejich paměť musejí být podrobeni kritice. Naše doba zposvátnila i oběti. Ty obrovské lži, které Enric Marco vykládal, nikdo nezpochybnil i proto, že byl oběť. Myslelo se, že je oběť. A naše doba zaměňuje oběti a hrdiny. Oběti nejsou hrdinové: zasluhují naši podporu a solidaritu, ale nejsou to nutně hrdinové. Oběť je pasivní, hrdina je aktivní. Vlastně myslím, ž tohle je jedno ze základních témat mých knih: Kdo je hrdina? Po pravdě řečeno, hrdina je ten, kdo jedná. Ten, kdo řekne NE, když všichni říkají ANO.“
Anežka Charvátová: Latinskoamerická literatura je mladší a má víc energie
To si myslí hispanistka a překladatelka Anežka Charvátová při porovnání s literaturou evropskou, která je starší a trochu své energetické nálože už ztratila.
V debatě hovoří Javier Cercas i o svém románu Anatomie jednoho okamžiku, který v roce 2018 vyšel česky. Rekonstruuje v něm průběh a okolnosti klíčového okamžiku moderních španělských dějin – neúspěšného pokusu o státní převrat z 23. února 1981, kdy se teprve konsolidovala mladá španělská demokracie. Východiskem autorova tázání je gesto tří politiků, kteří v okamžiku, kdy pučisté obsadili parlament a spustili střelbu, nepodlehli panice a zachovali si obdivuhodnou důstojnost. Jak autor říká, je to „román bez fikce“, který s využitím románových strategií těží i z možností historiografie, publicistických žánrů či esejistiky.
Mario Vargas Llosa: I kdyby už bylo vše napsáno, může se to začít psát znovu jinak
Začátkem května přijel do Prahy na pozvání mezinárodního veletrhu Svět knihy peruánský spisovatel Mario Vargas Llosa, nositel Nobelovy ceny za literaturu nebo španělské Cervantesovy ceny a poslední žijící představitel Boomu hispanoamerické literatury.
Romanopisec Javier Cercas patří k nejvýznačnějším španělským spisovatelům současnosti. Ve svých románech často rekonstruuje události z moderních dějin, které svým významem přesahují do přítomné doby. Z jeho díla dosud máme do češtiny přeložené jen dva romány: Vojáci od Salaminy (česky 2004, překlad Blanka Stárková) a Anatomie jednoho okamžiku (česky 2018, překlad Adriana Krásová). První, který Cercasovi přinesl světový ohlas, líčí epizodu ze španělské občanské války; druhý pokus o vojenský převrat ve Španělsku v roce 1981. Cílem a smyslem Cercasových románů je dobrat se pravdy.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.