Javier Cercas: Žijeme v době, kdy se lež zmocnila světa

„Dneska se lže stejně, jenomže lež má obrovskou schopnost šířit se díky internetu a sociálním sítím a navíc se zdá, že na pravdě přestalo záležet. My lidé často dáváme přednost lži před pravdou, hlavně když jde o nepohodlné stránky minulosti a našeho vlastního života. Před nepohodlnou, složitou, nepříjemnou pravdou dáváme přednost laskavým, poživatelným lžím. Proto lháři vítězí. A to, že lháři vítězí, je velice závažný problém. Protože pravda, jak se píše v Evangeliu, činí muže a ženy svobodnými, kdežto lež dělá z lidí pouze otroky. A o tohle jde. Stávají se z nás otroci.“

Nepíšu historické romány, nepíšu o minulosti, ta mě sama o sobě nezajímá. Minulost mě zajímá tou měrou, nakolik utváří současnost. To znamená minulost, která je v paměti, která ještě úplně neminula. Tahle minulost je součástí přítomnosti a bez ní je přítomnost okleštěná.

Téma lži ztvárnil Javier Cercas v románu Podvodník, dosud nepřeloženém do češtiny. Pojednává o skutečném příběhu Španěla jménem Enric Marcos, který si vymyslel, že byl vězněm nacistického koncentračního tábora. Na základě tohoto fiktivního životopisu dosáhl značného společenského uznání. O svých „zážitcích“ vykládal v televizi, v novinách, v přednáškách před školními dětmi. Jak je možné, že ten člověk svým smyšleným příběhem všechny oklamal? , položil si Javier Cercas otázku. „Jedním z důvodů je, že naše doba udělala ze svědků cosi posvátného. Naše doba řekla: Svědkové mají vždycky pravdu. Jenomže svědkové nejsou posvátní a nemají vždycky pravdu, i oni a jejich paměť musejí být podrobeni kritice. Naše doba zposvátnila i oběti. Ty obrovské lži, které Enric Marco vykládal, nikdo nezpochybnil i proto, že byl oběť. Myslelo se, že je oběť. A naše doba zaměňuje oběti a hrdiny. Oběti nejsou hrdinové: zasluhují naši podporu a solidaritu, ale nejsou to nutně hrdinové. Oběť je pasivní, hrdina je aktivní. Vlastně myslím, ž tohle je jedno ze základních témat mých knih: Kdo je hrdina? Po pravdě řečeno, hrdina je ten, kdo jedná. Ten, kdo řekne NE, když všichni říkají ANO.“

Anežka Charvátová: Latinskoamerická literatura je mladší a má víc energie

• Upravit
• Smazat

To si myslí hispanistka a překladatelka Anežka Charvátová při porovnání s literaturou evropskou, která je starší a trochu své energetické nálože už ztratila.

V debatě hovoří Javier Cercas i o svém románu Anatomie jednoho okamžiku, který v roce 2018 vyšel česky. Rekonstruuje v něm průběh a okolnosti klíčového okamžiku moderních španělských dějin – neúspěšného pokusu o státní převrat z 23. února 1981, kdy se teprve konsolidovala mladá španělská demokracie. Východiskem autorova tázání je gesto tří politiků, kteří v okamžiku, kdy pučisté obsadili parlament a spustili střelbu, nepodlehli panice a zachovali si obdivuhodnou důstojnost. Jak autor říká, je to „román bez fikce“, který s využitím románových strategií těží i z možností historiografie, publicistických žánrů či esejistiky.

Mario Vargas Llosa: I kdyby už bylo vše napsáno, může se to začít psát znovu jinak

• Upravit
• Smazat

Začátkem května přijel do Prahy na pozvání mezinárodního veletrhu Svět knihy peruánský spisovatel Mario Vargas Llosa, nositel Nobelovy ceny za literaturu nebo španělské Cervantesovy ceny a poslední žijící představitel Boomu hispanoamerické literatury.

Romanopisec Javier Cercas patří k nejvýznačnějším španělským spisovatelům současnosti. Ve svých románech často rekonstruuje události z moderních dějin, které svým významem přesahují do přítomné doby. Z jeho díla dosud máme do češtiny přeložené jen dva romány: Vojáci od Salaminy (česky 2004, překlad Blanka Stárková) a Anatomie jednoho okamžiku (česky 2018, překlad Adriana Krásová). První, který Cercasovi přinesl světový ohlas, líčí epizodu ze španělské občanské války; druhý pokus o vojenský převrat ve Španělsku v roce 1981. Cílem a smyslem Cercasových románů je dobrat se pravdy.