Jaroslav Heyrovský: Cíl výzkumu není v honbě za kariérou, ale v hledání vědecké pravdy

30. prosinec 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Jaroslav Heyrovský

Nositel Nobelovy ceny za chemii ve vzpomínkách dcery Jitky Černé Heyrovské a syna Michaela Heyrovského.

Připravila: Jana Davidová
Technická spolupráce a mistr zvuku: Petr Janečka
Připraveno: v roce 2020

Jaroslav Heyrovský byl zcela oddaný své práci a výzkumu, ale také vytvářel příjemnou a tvůrčí atmosféru ve svém vědeckém týmu. Byl mužem spravedlivým, který se držel svých zásad a předsevzetí. Jeho pracovní týden měl výjimečně méně než sedm dnů. Ale když mu zůstala vzácná volná chvíle, věnoval se dětem, pořádal rodinné výlety, vedl děti nejen ke studiu, ale i ke sportu a umění. Byl především člověkem, a pak teprve vzorem úspěšného vědce. Tak na něho vzpomínají syn Michael Heyrovský a dcera Jitka Černá-Heyrovská.

Michael Heyrovský se svou sestrou Jitkou Černou, roz. Heyrovskou,  v prosinci 2002 na slavnostním ceremoniálu předávání Cen NF JH nadaným  studentům

RNDr. Jitka Černá Heyrovská (17. ledna 1929 – 17. dubna 2016)
Vystudovala chemii na Přírodovědecké fakultě UK. Stala se biochemičkou a pracovala ve Výzkumném ústavu potravinářském. Spolupracovala se svým manželem RNDr. Karlem Černým.

RNDr. Michael Heyrovský, CSs., Ph.D. (29. května 1932 – 12. dubna 2017)
Studoval chemii na MFF UK, absolvoval roku 1957. V doktorském studiu pokračoval v první polovině šedesátých let ve Velké Británii na Univerzitě v Cambridgi . Poté působil v Ústavu fyzikální chemie Jaroslava Heyrovského AV ČR.

Dětství a mládí

Jaroslav Heyrovský (20. prosince 1890 – 27. března 1967) se narodil do doby lidských i politických zvratů. Ve stejném roce se narodil i jeho spolužák z posledního ročníku Akademického gymnázia, Karel Čapek. Jaroslav vyrůstal spolu se třemi sestrami a jedním bratrem. Otec Leopold Heyrovský byl právník a univerzitní profesor. Jako kluk měl Jaroslav mnoho zájmů: tvořil si herbáře, sbíral kameny nebo si vymýšlel pohádkové příběhy. Také hrál fotbal na Letenské pláni, fandil Slávii. V té době byl fotbal studentům gymnázií zakázán, často, když se o hře vedení školy dozvědělo, byli studenti ze školy vyloučeni. Jaroslav se naučil hrát velmi dobře na klavír, později rád svým dětem hrál a zpíval. Miloval hory, s otcem zdolali několik obtížných cest ve Švýcarských Alpách. Na svatební cestu do Krkonoš jeli s manželkou přímo z obřadní síně. Rád plaval, měl rád moře.

Doba studií a válka 

Jaroslava Heyrovského na gymnáziu ovlivnil profesor Jeništa, a proto se rozhodl studovat matematiku, fyziku a chemii na Karlově Univerzitě. Stále více ho ale lákal nový obor fyzikální chemie. Přemluvil otce, aby mohl studovat v Anglii. A tak v roce 1910 přestupuje na londýnskou University College. Pobyt v Londýně měl významný vliv na jeho způsoby myšlení, na jeho řízení výzkumu a na jeho životní styl. Laboratorní deníky až do konce života psal v angličtině. 

Čtěte také

Po vypuknutí 1. války odjíždí z Londýna a následující rok nastupuje vojenskou službu. Pro svou slabou tělesnou konstituci byl poslán jako lékárník a radiolog do nemocnice v Táboře. Ještě jako voják vypracoval svou disertační práci týkající se vlastností hliníku v elektrickém poli. Na konci světové války v roce 1918 složil rigorózní zkoušku a obhájil doktorát.

Manželství

V Táboře se Jaroslav Heyrovský poprvé setkává se svojí budoucí manželkou Marií Kořánovou, jejíž rodina patřila do širšího příbuzenstva Heyrovských. Scházet se začali v době, kdy Mari studovala francouzštinu na Filozofické fakultě v Praze. Nedostudovala, neboť od chvíle sňatku se ze studentky filozofie stala doživotní spolupracovnicí a sekretářkou svého manžela badatele. Vzali se, když bylo Heyrovskému šestatřicet let, později s humorem sděloval svým studentům, že to je ten pravý věk pro polarografa, kdy se má oženit. Oddaná manželka Marie podporovala svého manžela po celou dobu Heyrovského vědecké kariéry. V prvních desetiletích se stala jeho sekretářkou na plný úvazek bez finančního ohodnocení.

Významné objevy

Jaroslav Heyrovský v laboratoři s polarografickou aparaturou

V roce 1921 se habilitoval na londýnské univerzitě a získal titul DSc. Heyrovský byl jmenován prvním docentem fyzikální chemie na Univerzitě Karlově v Praze.

10. února 1922 se Jaroslavu Heyrovsému podařilo objevit minielektrolýzu pomocí rtuťové kapkové elektrody. V roce 1925 společně se svým japonským spolupracovníkem a žákem Masuzó Shikatou sestavuje přístroj na automatickou registraci závislosti proud-potenciál. Nazývá ho polarografem a elektrolýzu se rtuťovou kapkovou elektrodou přejmenovává na polarografiiV březnu 1926 je jmenován řádným profesorem fyzikální chemie na Karlově univerzitě. 

Polarografie jako jedna z pěti nejvíce používaných analytických metod

Průmyslový vývoj po 2. světové válce potřeboval citlivé a rychlé analytické metody pro analýzu surovin, produktů v metalurgii, v těžké chemii, farmacii, potravinářském průmyslu, ve výrobě umělého kaučuku a zvláště ve vývoji atomové energie i v dalších oblastech.

Čtěte také

Polarografie dokázala nejlépe splnit takovéto požadavky, lépe než jiné dostupné analytické metody. Stala se jednou z pěti nejvíce používaných analytických metod. Ústav fyzikální chemie se znovu stal centrem výzkumu polarografie. Heyrovský přednášel v zahraničí, například v Anglii v roce 1946, ve Švédsku a Dánsku v roce 1947, v Čínské lidové republice v roce 1958 a v Egyptě v roce 1960 a 1961. Pokrok v polarografii v této době byl demonstrován na prvním mezinárodním kongresu polarografie, který se pořádal v Praze v roce 1951 a podruhé v Cambridge (Anglie) v roce 1959.

Polarografický ústav

V květnu 1950 vzniká samostatný Polarografický ústav Akademie věd v Praze. Jaroslav Heyrovský se stal prvním ředitelem tohoto ústavu, ale zároveň zůstal čestným profesorem na Univerzitě Karlově, kde učil teoretické a praktické kurzy polarografie. Ústav vedl jedenáct let, do roku 1963, o rok později byl přejmenován na Polarografický ústav Jaroslava Heyrovského ČSAV a od roku 1972 nese název Ústav fyzikální chemie a elektrochemie Jaroslava Heyrovského. Jaroslav Heyrovský ho navštěvoval téměř až do své smrti 27. března 1967.

autor: DAV
Spustit audio

Více o tématu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová