Jaroslav Havlíček: Neviditelný. Příběh ctižádostivého racionalisty, který naráží na temná zákoutí lidské psychiky
S vidinou dobrého postavení, moci a bohatství se přiženil do továrnické rodiny, ale cestu ke štěstí překříží rodové prokletí. Třídílný rozhlasový seriál podle románu Jaroslava Havlíčka napsaly Marie Nováková a Renata Venclová. Režisér Lukáš Hlavica obsadil do hlavních rolí Petra Lněničku a Kláru Suchou. Hudebně-zvukovou realizaci si vzal na starost Filip Veret. Poslouchejte on-line do 23. února 2020.
Dramatický seriál podle románu Jaroslava Havlíčka Neviditelný uspěl na mezinárodní rozhlasové soutěži BBC Audio Drama Awards 2020. První díl se v kategorii Best European Drama dostal se mezi tři finalisty.
Jen málo českých spisovatelů dokázalo dát svým příběhům tak hutnou a působivou atmosféru jako Jaroslav Havlíček, nejvýznamnější představitel tuzemského psychologického románu 20. století. Právě pro znepokojivý spodní proud, kterým autor podemílá životy postav, se dodnes od jejich osudů nedovedeme odtrhnout. Platí to beze zbytku i pro román Neviditelný, v němž Jaroslav Havlíček rozehrál velmi osobitou variaci příběhu vzestupu a pádu ambiciózního selfmademana.
Inženýr chemie Petr Švajcar se, tak jako mnoho mladých mužů před ním, touží povznést nad poměry, ze kterých vzešel. Pro uskutečnění svého životního plánu se rozhodne výhodně se oženit. Jako bytostný racionalista odmítá přikládat váhu zjištění, že jeho bohatá snoubenka pochází z rodiny zatížené psychickou poruchou. S postupujícími událostmi však opakovaně shledává, jak se jeho plány hroutí. Jako by marně vzdoroval neviditelné, ničivé síle, pro kterou ve svém rozumovém světě jen obtížně nachází jméno, natož vysvětlení.
Temný spodní proud Neviditelného
Děj Neviditelného zasadil Havlíček do fiktivního městečka Jesenice, které odkazuje na autorovu rodnou Jilemnici v Podkrkonoší. Také mnoho dalších motivů a postav vychází z jeho vlastních zkušeností. Motiv „neviditelného“ Havlíčka údajně napadl během vlastních zásnub, když mu novomanželka Marie ukázala obraz svého prapraděda a vyprávěla o svých předcích. Den, kdy Petr Švajcar poprvé přijíždí k Hajnům, má datum 3. února, což byl den Havlíčkova narození. Do podoby Soni promítl Havlíček fyzickou podobu své ženy Marie. Když popisuje Soninu důvěrnici a služku Katy, odkazuje na rodinnou známou a skutečnou Mariinu přítelkyni… Snad právě spojením detailů z vlastního života a nevysvětlitelných či nadpřirozených jevů se Havlíčkovi daří budovat ten nesmírně působivý svět svých románů – důvěrně známý a děsivě odcizený zároveň.
Zvláštního účinku dosahuje Havlíček také zvolenou vypravěčskou perspektivou. S rekapitulací uplynulých deseti let se na čtenáře obrací sám hlavní hrdina, jehož pragmaticky přezíravý postoj k okolí budí pramalé sympatie. Přesto jen málokdo by mohl říct, že vyústěním událostí a koncem Švajcarova vyprávění není otřesen, navzdory tomu, že hlavní hrdina z příběhu tvrdošíjně odmítá vyvodit jakékoliv poučení… Překvapivé dějové zvraty, tísnivá až hororová atmosféra, zajímavá psychologie postav to všechno tvoří dobré východisko pro třídílný seriál, kterým uzavřeme letošní Československý rok na Vltavě.
Hudebně-zvuková realizace: Filip Veret
Jaroslav Havlíček
Narodil se 3. února 1896 v Jilemnici v Podkrkonoší do rodiny místního učitele. Vystudoval jičínskou reálku, kde roku 1913 maturoval. Přesto, že rád kreslil a chtěl se přihlásit na uměleckoprůmyslovou školu, absolvoval na žádost rodičů jednoroční kurz na obchodní akademii v Chrudimi. Poté nastoupil na ČVUT v Praze. Roku 1915 však musel jako jednoroční dobrovolník narukovat do rakouské armády. Za války byl třikrát na frontě.
Od roku 1919 působil jako úředník Živnostenské banky v Praze. V roce 1921 se oženil s Marií Krausovou, dcerou jilemnického mydláře, narodily se jim dvě děti – syn Zbyněk, pozdější surrealistický básník, a dcera Eva. V roce 1929 se Jaroslav Havlíček s rodinou přestěhoval na pražský Spořilov, kde po nocích, ve volném čase vedle zaměstnání, napsal většinu svých děl. Zemřel po nemoci, v důsledku fyzického vyčerpání 7. dubna 1943.
Na počátku se věnoval zejména poezii, až postupem času přešel k psaní románů, novel a povídek. Na konci 20. let vydal celou řadu povídek s rozmanitou tematikou (Cesta loutek, Vavřínek, Trest smrti). Asi nejznámějším povídkovým souborem, který však vyšel později, jsou Neopatrné panny (1941). Brzy však začal psát i rozsáhlejší prózy, např. Sekera u kořene, Jaro v domě, Muž sedmi sester nebo Holanovy děti. Za nejvýznamnější Havlíčkovy romány jsou považovány Petrolejové lampy (vychází pod názvem Vyprahlé touhy, 1935), Neviditelný (1937), Helimadoe (1940), Ta třetí (1939) a novela Synáček (1942).
Nejnovější hry a četba
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
