Jaromír Ptáček: Pravděpodobná zpráva o posledním rozhovoru. Krvavý převrat v Chile jako paralela k událostem v Československu 68

Tak jako v celé zemi i v Československém rozhlase nastala po srpnovém vpádu okupačních vojsk fáze normalizačních čistek. Postihly především tvůrce spojené s předchozí érou šedesátých let, která je v oblasti tuzemské rozhlasové hry považována za zlatý věk. Mezi tyto tvůrce patřil také rozhlasový dramaturg Jaromír Ptáček, který se o vzestup prestiže české rozhlasové dramatické tvorby zasloužil i jako autor her (např. Šnek na visuté hrazdě, Jistý den daleké minulosti, Pláč pro pana Jeremiáše…). Na to, jak těžko se v polovině 70. let rozhlasovým autorům hledaly a prosazovaly náměty, které by se mohly vyjádřit k současné situaci v zemi, později vzpomínal takto:

Čtěte také

Heinrich Böll: Tank mířil na Kafku. Svědectví západoněmeckého spisovatele o pražském jaru 1968

„Práce v dramaturgii je svízelnější, než kdy předtím. Pochopí ale, že je možné využít současného dění ve světě k takovým politickým námětům, které by zrcadlily dění místní. Příležitost poskytnou události v Chile, nemá nejmenší tušení o tom, co se tam dělo. Nezná programy tamních politických stran ani situaci země. Ví jenom jedno – že právě obrazem střetnutí prezidenta s povstalci může přiblížit situaci v Československu 68.“ (Jaromír Ptáček: Pod širákem rozhlasu, Divadelní noviny 2002) 

Úryvek z memoárů zachycuje vznik rozhlasové hry s názvem Pravděpodobná zpráva o posledním rozhovoru, která se zabývá posledními okamžiky života chilského prezidenta Allendeho při převratu vedeném vojenskou juntou. Demokraticky zvoleného státníka, jehož dny se zdají být sečteny, přichází navštívit parlamentář pučistů, aby s ním dohodl podmínky dobrovolného odstoupení. V dlouhém filozofujícím rozhovoru vyvstávají proti sobě dva protikladné přístupy k politické moci: zatímco prezident považuje za nutné dostát svému mandátu vzešlému ze svobodných voleb, jeho oponent prosazuje politický utilitarismus, obhajuje násilí a právo silnějšího.

Inscenace byla natočena v roce 1974, režisér Josef Melč do hlavních rolí obsadil Karla Högera a Luďka Munzara, vedle nich v inscenaci uslyšíte Jiřinu Petrovickou a Jana Libíčka.