Jang Lien: Soustředné kruhy

Čínský básník a disident Jang Lien na knižním veletrhu v Havlíčkové Brodu 2013
Čínský básník a disident Jang Lien na knižním veletrhu v Havlíčkové Brodu 2013

Je nám líto, ale k tomuto audiu již vypršela autorská práva.

„Nosil jsem rakve, asistoval při pohřbech. Nemohl jsem mít lepší iniciaci. Myslím, že síla poezie vychází z velké hloubky. Poezie je hlas smrti, vycházející z naší vlastní paměti. Možná právě tehdy, když jsem na venkově kopal hroby, jsem se prokopal do historie, do času. Ale každá báseň, kterou čteme a která se nás dotkne, se vztahuje ne k minulosti, ale k současnosti – k tady a teď,“ říká čínský básník. Poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.

V cyklu Českého rozhlasu Vltava Souzvuk zazní poezie čínského básníka Janga Liena (nar. 22. února 1955), žijícího v exilu v Londýně a Berlíně, v překladech Olgy Lomové a Denise Molčanova. Jang Lien vystoupil v roce 2013 na Podzimním knižním veletrhu v Havlíčkově Brodě. Tehdy jsme natočili jeho autorské čtení v čínštině a také komentáře, které ke svým básním poskytl v angličtině. Doprovázeli jej Denis Molčanov a Zuzana Li.

Myslím, že moje básně by mohli čeští čtenáři velmi dobře chápat. Máme totiž společné zkušenosti, a to jak politické, tak literární. Z těchto dvou hledisek jsem vybíral básně, které bych rád prezentoval. První se jmenuje Zakázané básně. Vztahuje se k roku 1989, kdy v Číně došlo k masakru na Náměstí Nebeského klidu a kdy dvě z mých knih byly v Číně zakázány a zničeny. V té době jsem byl na Novém Zélandu. A když jsem se doslechl o zákazu mých knih, řekl jsem si: To je začátek mého exilu."

Nosil jsem rakve, asistoval při pohřbech

Jak vysvětlil Denis Molčanov: Jang Lien se narodil v Bernu ve Švýcarsku jako dítě čínských diplomatů. Poté se s rodiči vrátil do Pekingu, kde v roce 1966 propukla kulturní revoluce. Jang Lien byl spolu s ostatními -náctiletými poslán na venkov, kde pracoval mj. jako hrobník. A právě tehdy začal psát.

Jang Lien je generačním souputníkem v Česku známého čínského spisovatele Kao Sing-ťiena, autora Hory duše a dalších románů. Přibližně od poloviny 70. let patřil do skupiny kolem tzv. Zdi demokracie a samizdatového časopisu Dnes, v němž také Kao Sing-ťien publikoval své první divadelní hry. Od začátku 80. let se tento okruh opět dostává pod dohled cenzury a jejich tvorba byla nazvána „mlžnou poezií“.

02790517.jpeg

Mlžná poezie

Jang Lien vysvětluje: „Z pojmenování ‚mlžná poezie‘ vyplývá, že jde o básně, které jsou prý nesrozumitelné. Když jsme začínali psát, celá Čína byla pod vlivem jazyka propagandy. A tahle propaganda se slogany jako ‚Ať žije předseda Mao‘ zaplňovala mysli lidí a zdálo se, že bez těchto sloganů se už ani nedovedou vyjádřit. Ale když jsme chtěli psát básně, zjistili jsme, že je nemožné používat tento velkohubý jazyk. Vraceli jsme se k dávným obrazům jako slunce, měsíc, řeka, země... Ale tato tradiční slova jsme skládali moderním způsobem, do moderních básnických forem. Šlo o to říct tímto způsobem ‚ne‘ politické realitě, ale také politickému způsobu přemýšlení. Nechtěli jsme se vracet ke klasickým formám, ale upozornit, že šlechtění básnických forem je zapotřebí. Protože zvláštní forma je důkazem toho, že člověk myslí sám za sebe.“

Jang Lienovy básně mohou být českým čtenářům opravdu blízké – mj. proto, že k jedné z nich ho inspirovalo pražské Kafkovo muzeum, k dalším osud rodiny ruského exilového spisovatele Vladimira Nabokova a jeho dílo.

Kromě překladů Olgy Lomové zazní právě „motýlí“ básně věnované Nabokovovi a ukázky z dlouhé, „extrémní“ básně Soustředné kruhy v překladech Denise Molčanova.

Účinkuje: Vladimír Hauser

Připravila: Alena Blažejovská
Překlady: Olga Lomová a Denis Molčanov
Režie: Radim Nejedlý

V brněnském studiu vyrobila Tvůrčí skupina Regiony.