Jana Knitlová: Pořádek, který budí strach i dnes

Tady ale mají naopak šanci jen zcela zdraví, jinak skončí ve skupině římská pět, což znamená likvidace. Spadám do kategorie východoevropských „národních kmenů“, mohu tedy v rasovém hodnocení dosáhnout maximálně římské trojky.

Čtěte také

Jana Knitlová: Měsíc – a celý život

Jako dlouhonohá blondýna bych se snad mohla stát součástí přenárodněného českého prostoru a zůstat v německé Praze, přebudované na srdce nové Říše, sahající od nejzápadnější Evropy až po celý okupovaný jih a východ. Já ale dosáhnu maximálně na stupeň IV., což znamená otrockou práci pro vyšší rasu. Tak to vyplývá z přísně vědeckých materiálů, které byly podkladem pro dalekosáhlé plány zastupujícího říšského protektora, Reinharda Heydricha.

Zdatný workoholik se ujal své funkce v září 1941 a okamžitě začal naplno pracovat na rozvinutí a realizaci záměrů, s nimiž do Prahy přijel. Už v jeho nástupním projevu 2. října 1941 v Černínském paláci zaznělo: „Českomoravský prostor se nesmí ponechat v takovém stavu, který by vůbec umožňoval Čechům tvrdit, že je to jejich prostor“, „českou verbež je nutno poněmčit“. Rozumí se jen tu vyhovující část – s nevhodnými se prostě nepočítá. Tak jako s Židy, jejichž první transport odjel z Prahy – Bubnů brzy po Heydrichově nástupu. Do Polska, Terezín ještě nebyl připraven.

Čtěte také

Jana Knitlová: Azyl pro koníka

Čistící akci spustil Heydrich i na pražské německé univerzitě, kterou muselo okamžitě opustit 58 židovských pedagogů. Ve válečné německé Karlově univerzitě, sídlící v budovách zavřené české Univerzity Karlovy, pak začal s velkorysým budováním střediska rasové vědy s týmy špičkových specialistů, kteří se komplexně zabývali naukou o budoucím uspořádání nové Říše.

Vědecké síly zapojil i do práce pro dokonalý policejní systém v protektorátu. Nic neponechal náhodě, vše dokonale zapadalo do soukolí, které mělo rozdrtit sebemenší snahu o narušení nacistických plánů na postupné ovládnutí světa. Pracovitý říšský protektor si přitom v lednu 1942 našel čas i na návštěvu německého letoviska ve Wannsee, kde představil plán nové technologie masového zplynování lidí. Za 20 měsíců, kdy byl u moci, toho stihl až neuvěřitelně mnoho. Co vše by nás čekalo, kdyby jeho život neskončil následkem útoku parašutistů 27. května 1942!

Čtěte také

Jana Knitlová: Slušnost není (dosud) sprosté slovo

Na výstavu Nový světový pořádek k 80. výročí této události, se mi moc nechtělo. Dávno předtím, než kobyliskou „Heydrichovu“ zatáčku pohltila nová silnice, nás tam několikrát vzal táta, aby nám na místě vylíčil, k čemu tam tehdy došlo i to, co jako pomsta následovalo. Znala jsem Sequensův film Atentát i publikovaná svědectví příbuzných, jejichž blízcí byli zavražděni za pomoc, kterou výsadkářům poskytli.

Nakonec jsem tam šla – a dokonce dvakrát, když napoprvé jsem ani zdaleka nepobrala vše, co expozice prostřednictvím dobových materiálů a objektů, projekcí, fotografií, map a audiokomentářů nabízí. Co všechno jsem si doteď neuvědomovala! Až díky inspirovanému scénáři výstavy i jeho výborné realizaci se mi jednotlivé momenty té doby propojily v hrůznou skládanku. Už umístění expozice v Univerzitě Karlově, kde se vědecky plánovala budoucnost, patřící jen té nejvyšší – německé – rase, mluví samo za sebe. A z portrétů vynikajících vědců, kteří své tvůrčí síly projektu propůjčili, jde mráz po zádech. Včetně faktu, že se většina z nich dožila vysokého věku ať už v Evropě nebo za mořem.

Čtěte také

Jana Knitlová: O jednom „dlouhohrajícím“ vítězství

Výstava v Křížové chodbě Karolina je dokladem toho, že lze návštěvníky vtáhnout do historie inspirovaně a neotřele. Když ji její pořadatelé – Památník ticha ve spolupráci s Univerzitou Karlovou a dalšími třinácti institucemi připravovali, netušili, že vinou událostí posledních měsíců dostane ještě další rozměr. Koho by napadlo, že i v 21. století budeme v Evropě svědky zvěrstev, srovnatelných s těmi před osmdesáti lety. Nebezpečí jde ale tentokrát opačným směrem – z východu na západ.

I proto je důležité, aby se zážitek z multimediální expozice dotkl co nejvíce lidí napříč generacemi. Otevřena je denně do 28. srpna.