Jan Vladislav: Příběhy
Nositel mnoha ocenění (včetně francouzského Řádu umění a literatury, českého Řádu T. G. Masaryka nebo Státní ceny za překladatelské dílo) Jan Vladislav (1923 – 2009) byl básník, překladatel a esejista. Na jeho profesním i osobním životě se silně podepsaly dva totalitní režimy, ale Jan Vladislav dokázal si s nimi nijak nezadat. Prostřednictvím vltavského Světa poezie se můžeme seznámit s poslední nevydanou sbírkou veršů neokázalého básníka s názvem Příběhy.
V roce 1948 byl Jan Vladislav z politických důvodů vyloučen z pražské univerzity, patřil k prvním signatářům Charty 77, v roce 1981 byl donucen k emigraci a žil ve Francii, ze které se po pádu komunismu natrvalo vrátil do Prahy. Krom vlastních básnických knih, překladů, adaptací z mnoha jazyků a esejisticky laděných knih publikoval také obsáhlé deníky. Svoji poslední básnickou sbírku „Příběhy“ ale za svého života již nestačil publikovat a ta zůstala v rukopise. Nicméně několik měsíců před smrtí poskytl Jan Vladislav rukopis sbírky literární redakci Českého rozhlasu 3-Vltava, sám řadu básní načetl a tak mohl vzniknout tento pořad. Autor vznik sbírky okótoval lety 1997 až 2006 a v básních můžeme číst, jak se dějiny literatury proplétají s autorovými osobními příběhy.
V režii Hany Kofránkové své verše čte sám autor a listování v poezii Jana Vladislava připravil Miloš Doležal.
Nejposlouchanější
-
Tragédie Liblice. Mysteriózně-špionážní vesnické krimi s prvky utopického thrilleru z dílny VOSTO5
-
Alexandre Dumas ml.: Dáma s kaméliemi. Příběh o tragické lásce pařížské kurtizány
-
Jane Austenová: Rozum a cit. Příběh o osudových láskách, nadějích i milostných zklamáních
-
Brána sta starostí, Zahradník a další povídky Rudyarda Kiplinga
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
