Jan Tesař: Totalitní diktatury jako fenomén 20. století a možnosti jejich překonání

„Tento text byl myšlen jako formulace základních teoretických východisek pro diskusi o strategii protitotalitní opozice,“ komentuje autor svůj text z roku 1977. Rozšířil ho doma jako samizdat, dostalo se mu podpory od Jiřího Pelikána, který text četl na benátském Biennale nezávislé kultury v tomtéž roce, a následně od Karla Skalického, který stať uveřejnil ve svých římských Studiích. „Bohužel, ani s podporou těchto významných osobností emigrace se mi nepodařilo podnítit diskusi v prostředí domácí opozice, což bylo hlavním cílem textu,“ doplňuje Jan Tesař. Východiskem jeho společenských aktivit bylo přesvědčení, že jediným účinným způsobem, jak vyjít z totalitního režimu, je vytváření struktur občanské společnosti.

Jan Tesař, jako jeden z významných představitelů socialistické nemarxistické opozice, patřil na konci šedesátých let k významným organizátorům odporu proti nastupující konsolidaci, v 70. letech byl vězněn, po návratu z vězení podepsal Chartu 77, spolupracoval s disentem.

Text je uveden ve výboru autorových nejdůležitějších prací ze 60.–80.let, který pod názvem Co počít ve vlkově břiše vyšel v nakladatelství Triáda.