Jan Tesař: Totalitní diktatury jako fenomén 20. století a možnosti jejich překonání
Text z roku 1977, který autor zamýšlel jako formulaci základních teoretických východisek pro diskusi o strategii protitotalitní opozice. Poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.
„Tento text byl myšlen jako formulace základních teoretických východisek pro diskusi o strategii protitotalitní opozice,“ komentuje autor svůj text z roku 1977. Rozšířil ho doma jako samizdat, dostalo se mu podpory od Jiřího Pelikána, který text četl na benátském Biennale nezávislé kultury v tomtéž roce, a následně od Karla Skalického, který stať uveřejnil ve svých římských Studiích. „Bohužel, ani s podporou těchto významných osobností emigrace se mi nepodařilo podnítit diskusi v prostředí domácí opozice, což bylo hlavním cílem textu,“ doplňuje Jan Tesař. Východiskem jeho společenských aktivit bylo přesvědčení, že jediným účinným způsobem, jak vyjít z totalitního režimu, je vytváření struktur občanské společnosti.
Jan Tesař, jako jeden z významných představitelů socialistické nemarxistické opozice, patřil na konci šedesátých let k významným organizátorům odporu proti nastupující konsolidaci, v 70. letech byl vězněn, po návratu z vězení podepsal Chartu 77, spolupracoval s disentem.
Text je uveden ve výboru autorových nejdůležitějších prací ze 60.–80.let, který pod názvem Co počít ve vlkově břiše vyšel v nakladatelství Triáda.
Účinkuje: Aleš Procházka
Režie: Vít Vencl
Natočeno v roce 2018.
Nejposlouchanější
-
Jaroslav Hůlka: Láska. Baladický obrázek z brněnské periferie
-
František Hrubín: Srpnová neděle. Dva horké letní dny v malé jihočeské vsi
-
Marguerite Durasová: Milenec. Skandální příběh zakázané lásky zámožného Číňana a francouzské dívky
-
Podivuhodná dobrodružství barona Prášila. Příhody okouzlujícího vypravěče a lháře
Nejnovější hry a četba
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.