Jan Smetana: Z deníků

Smetanovy rukopisné deníky jsou neobyčejně obsáhlé, zahrnují zhruba třicet let zápisů v linkovaných sešitech formátu A4 v pevných deskách, uložených v archivu Národní galerie. Prakticky s každodenní pravidelností v nich zachycuje věci všední, společenský a politický rámec, události školní a zejména obsáhle komentuje svoji malířskou práci. Ve všech směrech jsou to zápisky neobyčejně otevřené, dávají nahlédnout do velmi interních oblastí jeho uvažování a osobních životních reálií, často s překvapivou otevřeností a do jisté míry s odzbrojující upřímností…

Střídají se poznámky o setkáních (například s Bohumilem Hrabalem, se kterým se osobně znal od roku 1974), píše o svých malířských hledáních, objevech a strategiích, až bolestně vnímá limity vlastní i dobové, sumarizuje svoje záměry, nezdary i úspěchy. Relativně málo píše o konkrétních situacích se svými žáky, ve vztahu ke škole se spíše věnuje vztahům s kolegy, napětí z politických tlaků. Smetanovy deníky jsou tak svědectvím nejen o životě umělce, malíře v době tvůrčí nesvobody (byl v podstatě abstraktním malířem), ale prostřednictvím něj a jeho prožitků kopírují přímo i nepřímo dějinné události celého století od vzniku republiky.

Ve vzpomínkách se vrací i k období 2. světové války (Smetana byl 17. listopadu 1939 zatčen gestapem a několik měsíců vězněn v koncentračním táboře Sachsenhausen) nebo k iniciačním okamžikům provázejícím vznik Skupiny 42 (např. malíři František Gross, František Hudeček, Jan Kotík, Kamil Lhoták, sochař Ladislav Zívr, fotograf Miroslav Hák, básníci Ivan Blatný, Jan Hanč, Jiřina Hauková, Josef Kainar a Jiří Kolář, teoretici Jindřich Chalupecký a Jiří Kotalík). Tak jako Smetana systematicky propracovával jednotlivé obrazy, jak se často vracel k již v určité fázi dokončeným (mnohdy i vystaveným) obrazům, aby je dopracovával, tak cílevědomě a snad i kontroverzně vlastně utvářel celé svoje malířské dílo.