Jan Němec: Za bollywoodskou láskou
Měl jsem jet do Prahy na uvedení své knihy Liliputin, ale rychlík Vindobona – mám rád to jméno, proto ho zmiňuji – ten den prostě zrušili. Na poslední chvíli jsem si zamluvil místo v autobuse a doufal jsem, že to nějak stihnu. Dobré na tom bylo jen to, že na sedadlo vedle mě dosedla kamarádka, kterou jsem dlouho neviděl, dramaturgyně divadla Husa na provázku Viktorka Knotková.
Tys neviděl inscenaci Dona Quijota od Honzy Mikuláška? – obořila se na mě v zácpě mile. A zamluvila mi lístek na druhý den večer.
Čtěte také
Uvedení knihy v Knihovně Václava Havla jsem stihl tak tak, dorazil jsem pět minut před sedmou. V sedm a pět minut už moderátor říkal, že moje knihy jsou donkichotské projekty. Psát román o vztahu, který se rozpadl, to nemůže dopadnout dobře. Copak jsem to nevěděl? Vydat povídky o válce, která ještě probíhá, to je odsouzeno k uměleckému neúspěchu. Nebo si snad myslím něco jiného?
Ten večer jsme se v Jerichu trochu opili primitivem. Rozebírali jsme rodinné anamnézy, Státní cenu za literaturu, naplánovali jsme maraton a moje přítelkyně u toho byla velmi krásná.
V noci jsem však špatně spal a znovu jsem si vzpomněl na Dona Quijota. Ne že bych si tak připadal; spisovatel, co si připadá jako literární postava, je na odstřel. Překvapeně jsem si uvědomil, že jsem dona Quijota nikdy nečetl. Znám ho, ale nečetl jsem ho, asi tak jako někteří muži sní o lolitkách, aniž kdy četli Vladimira Nabokova. Začal jsem se do toho divadla těšit.
Čtěte také
Nebudu tady inscenaci Jana Mikuláška popisovat. Špatné divadlo lze převyprávět, dobré ne. Jen řeknu, že Don Quijote je v Huse na provázku moderátorem televizního pořadu, ve kterém se Cervantesův román probírá. Meta-rovina však postupně kolabuje, tak jako všechna lešení. Tak dlouho si myslíme, že skutečnost už existuje jen v našich interpretacích, než nám skutečnost začne jít po krku.
Fronta k šatně byla naštěstí dlouhá. Někdy jen spěcháte pro kabát, jindy se člověk drží žetonu v kapse. Také je možné prohlížet si lidi kolem, jestli vypadají stejně, jako když si věci do šatny odkládali. To je zvlášť uspokojivé.
Čtěte také
Nejsem nijak nadšený, když z románů zůstávají jen ustálené obraty. Můžeme bojovat s větrnými mlýny, ale lepší je chytnout román za zápěstí a smýknout jím jinam. Udělal to Jan Mikulášek a udělal to také Salman Rushdie, jehož Quijote právě vyšel česky. Ismail Smile, stárnoucí obchodní cestující s léčivy, zde tak dlouho sleduje po hotelových pokojích televizní vysílání, až se fatálně zamiluje do bývalé bollywoodské hvězdičky. Nikdy se s ní nesetká, ale píše jí milostné dopisy podepsané Quijote a společně se svým smyšleným synem Sanchem podnikne za svou nenaplněnou láskou cestu napříč Amerikou.
Ještě než jsem se den po uvedení knihy vracel z Prahy do Brna, právě kvůli tomu divadlu, poskytl jsem jeden rozhovor. Samozřejmě, že se mě ptali i na psaní. Psaní, mohl jsem se zamyslet na oko, to je dlouhá cesta napříč Amerikou za vaší nenaplněnou bollywoodskou láskou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
