Jan Němec: To je gag

Trochu jsme spolu zestárli. O pár let později už mně komedie jako Blbý a blbější připadaly blbější než blbé, ale i Carrey se posunul. Kolem roku 2000 natočil tři výjimečné filmy, které ve mně zůstaly dodnes – Truman Show Petera Weira, Muže na Měsíci Miloše Formana a Věčný svit neposkvrněné mysli Michela Gondryho.

Čtěte také

Jan Němec: Špína za nehty

Ve všech třech případech jde o mimořádně chytré scénáře, které mainstreamovými prostředky zkoumají silná existenciální témata. Co když je můj život jenom reality show plná najatých komparzistů? ptá se Truman Show. Muž na měsíci zkoumá, jestli se opravdu nejlíp směje ten, kdo se směje naposled. A Věčný svit si pohrává s nápadem, jaké by to bylo, kdybychom z paměti mohli vymazat ty, které jsme milovali, ale oni nás ne zas tak moc.

Nedávno jsem objevil dokument Jim a Andy: Život po životě. Není to úplně film o filmu, spíš dokument o tom, jak se Jim Carrey převtělil do komika Andyho Kaufmana a jeho alter ega Tonyho Cliftona, které ztvárňuje ve Formanově biopicu. Carrey se ke zděšení všech okolo rozhodl, že Kaufmanem či Cliftonem bude pořád – na place i mimo něj, v maskérně, na večírku, během rozhovorů s nešťastným Formanem.

Čtěte také

Jan Němec: Tik, tag

Zešílel? Rozhodně se stal úplně nesnesitelným a donutil celý štáb, aby přihlížel kolapsu vzdálenosti mezi hercem a postavou. Zatímco ve filmu se téměř vždy ukáže, že Kaufmanovy hraniční gagy jsou předem domluvené, během natáčení byli všichni skutečně konfrontovaní s tricksterem. Ve filmu se ukáže, že zápas s profesionálním wrestlerem byl jenom na oko, ale během natáčení ho Carrey / Kaufman skutečně vyprovokoval k potyčce. „Kdykoli, tohle ti můžu udělat kdykoli,“ řve wrestler a drží herce pod krkem.

Průvodcem v dokumentu Jim a Andy je přímo Carrey – o poznání starší, zarostlý a se žhnoucím očima. Dokument pochází z roku 2017, tedy z doby, kdy Carrey přehodnocoval svůj život, ponořil se do spirituálních cvičení, a více už kreslil, než hrál. Motiv zvážnělého komika, který se prostřednictvím absolutní ztřeštěnosti dotkl tajemství života, okrajově připomene jiného komediálního herce, a sice Robina Williamse.

Čtěte také

Jan Němec: Za bollywoodskou láskou

Ten v posmrtně sestříhaném dokumentu Mysl na dlani hovoří o podobných tématech jako Carrey: Jaký je vztah mezi komedií a depresí? Co je vlastně identita? Je možné převtělit se do postavy tak, že vidíte jejíma očima a druzí vidí postavu, když se dívají do očí vám? 

Muž na měsíci končí tím, že Andy Kaufman dostane rakovinu, ale nikdo mu to nevěří. Všichni si myslí, že jde o další z jeho vtipů a odmítají se nechat napálit. Zvlášť když Kaufman během jednoho standupu nabízí, že za dolar mu kdokoli může sáhnout na cystu. Sám se však cestou cysty vydává až k filipínským léčitelům, kteří na tricksterově těle provádějí své vlastní triky s krví. Jako by se říkalo, že život se opravdu podobá Truman Show: Skutečné tu není nic kromě hledání skutečnosti. To je gag.