Jan Grossman: Striptýz

Jan Grossman, režisér, dramaturg a ředitel Divadla Na Zábradlí (1992)
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Jan Grossman, režisér, dramaturg a ředitel Divadla Na Zábradlí (1992)

Je nám líto, ale k tomuto audiu již vypršela autorská práva.

Před 27 lety (10. února 1993) zemřel divadelní dramaturg a režisér, literární i divadelní kritik a překladatel Jan Grossman. Úryvek z jeho stati o kulturních souvislostech striptýzu, uveřejněné v sezóně 1965/1966 v Divadelních a filmových novinách, čte Jiří Ornest. Poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.

Striptýz realizuje sexuální téma výrazně divadelní formou. Je bytostně obřadný. (...) Striptýz není životem, je hrou na život.

Jan Grossman se narodil 22. května 1925 v Praze. V letech 1945–48 studoval srovnávací literaturu a estetiku na FF UK (v roce 1949 byl ze studií vyloučen) a souběžně působil jako redaktor deníku Mladá fronta (19451946), který v květnu 1945 spoluzakládal, týdeníku My (1945), měsíčníku Listy (1948) a jako lektor činohry Národního divadla (19461949). V letech 19491953 pracoval jako dramaturg a režisér brněnského Státního divadla, 19531956 v Burianově Armádním uměleckém divadle, 19561958 byl redaktorem nakladatelství Československý spisovatel a směl znovu publikovat (předmluvy a doslovy v knihách Jiřího Ortena, Františka Halase, Bertolda Brechta). Za svou kritickou činnost musel na konci roku 1958 z nakladatelství odejít.

V letech 19591960 spolupracoval s Laternou magikou, 19591962 působil jako dramaturg a režisér v Městském divadle na Kladně. V rozmezí let 19621968 byl šéfem činohry Divadla Na zábradlí v jejím vrcholném období zde uvedl mj. hry Alfreda Jarryho Král Ubu (1964), Václava Havla Vyrozumění (1965) a vlastní dramatizaci Kafkova Procesu (1966). Po roce 1968 znovu nesměl publikovat ani režírovat, do 1975 však mohl hostovat v západní Evropě. Poté působil na mimopražských scénách, hlavně v Chebu a v Hradci Králové, od 1982 směl znovu pracovat v Praze, nejprve v Divadle S. K. Neumanna, od roku 1989 v Divadle Na zábradlí, kde byl v letech 19911993 uměleckým ředitelem.

Jan Grossman vstoupil do literatury v posledních válečných letech články o tradici, možnostech a aktuálních úkolech moderní literatury. V článcích pro časopisy Generace a My 194546 vnímal autentický marxismus jako východisko z krize moderní společnosti, ale kritickým rozborem zároveň docházel k jeho faktické neuskutečnitelností. Přechod k neideologickému, analytickému pohledu na skutečnost a umělecké dílo od druhé poloviny 40. let rozvíjel a s vnucenými přestávkami uplatňoval do konce 60. let ve svých stěžejních statích o kritice, poezii, dramatu a divadle. Výbor z nich byl uspořádán pod titulem Analýzy (samizdat 1988, 1991), dalším výborem byly Texty o divadle (1999 a 2000).

Jan Grossman překládal dramata E. 0' Neilla, T. Williamse, A. Millera, L. N. Rachmanova aj. Zemřel 10. února 1993 v Praze.

Účinkuje: Jiří Ornest

Režie: Vlado Rusko
Natočeno v roce 2005.

Spustit audio
autoři: Petr Gojda, Tvůrčí skupina Drama a literatura