Jan Čep: Svatý Václav
V pořadu Psáno kurzívou uvádíme úvahu českého spisovatele a esejisty Jana Čepa z cyklu Malé řeči sváteční. V režii Petra Mančala účinkuje Jaroslav Someš.
Spisovatel a překladatel Jan Čep se narodil 31. 12. 1902 v Myslechovicích u Litovle. Vystudoval filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. V roce 1948 byl vyloučen ze Syndikátu českých spisovatelů a v srpnu téhož roku emigroval do Paříže. V letech 1951–1954 žil v Mnichově, kde působil v rádiu Svobodná Evropa. Po roce 1954 se vrátil do Paříže, pro Svobodnou Evropu pracoval dále jako zpravodaj. Mimo svoji vlast se necítil šťastný, protože k ní měl velmi silný vztah. Několikrát vážně přemýšlel o tom, že se stane knězem, ale nakonec se roku 1954 oženil. V roce 1965 prodělal mozkovou mrtvici, což mu znemožnilo další veřejnou činnost. Zemřel 25. 1. 1974 v Paříži.
Jan Čep psal především povídky – debutoval v roce 1926 povídkovou sbírkou Dvojí domov, následovaly sbírky povídek Zeměžluč (1931), Letnice (1932), Děravý plášť (1934), Modrá a zlatá (1938) a jediný Čepův román Hranice stínu z roku 1935.
Významná je Čepova esejistická tvorba náboženského a filosofického charakteru, která je shrnuta v esejistických svazcích Rozptýlené paprsky (1946) a Události a lidé (1991). Čepovo prozaické dílo se vrcholí knihou autobiografických vzpomínek Sestra úzkost (psána po roce 1970, vyšla 1992).
Nejposlouchanější
-
Smrt v lese, Já vůl…!, Zrání a další povídky Sherwooda Andersona
-
Herbert George Wells: Válka světů. Průběh brutální invaze Marťanů na Zemi na konci 19. století
-
David Lynch, Kristine McKennová: Místo snění. Výběr z knihy o životě a díle geniálního režiséra
-
Podivuhodná dobrodružství barona Prášila. Příhody okouzlujícího vypravěče a lháře
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.