Jakuba Katalpa: Vztahy Čechů a Němců? To téma v sobě mám zakódované. Dětství jsem strávila v Sudetech, i naše chata je po Němcích
Své texty píše Jakuba Katalpa perem, protože má ráda proces doplňování inkoustu, a když přijde čas na korektury, sáhne po pastelkách: lépe se tak soustředí. Děj nejnovějšího románu Zuzanin dech částečně zasadila do cukrovaru. „Na toto téma neexistuje skoro žádná literatura. V plzeňské Studijní a vědecké knihovně jsem ukořistila cukrovarnický sborník, některé stránky ještě nebyly rozřezané. Byla jsem asi první a poslední člověk, který si to půjčil,“ řekla ve Vizitce.
Když bylo Jakubě Katalpě dvacet let, napsala povídku o dívce, která chodí se sklářem, jenž o ni ale záhy ztratí zájem. Aby získala mužovu pozornost zpět, vyšla dívka ven na mráz, polila se vodou a proměnila se ve sklo. Motiv skleněné proměny se autorce zalíbil, a jak ve Vizitce řekla, už tehdy věděla, že ho ještě někdy použije. Jeho čas přišel s knihou Zuzanin dech. „O poslední scéně jsem měla jasno od začátku,“ odpověděla Katalpa Markétě Kaňkové na otázku, zda od první věty tušila, jak se bude děj její nové knihy vyvíjet.
Zuzanin dech je román, v němž Katalpa na pozadí pohnutých dějin 20. století vypráví příběh dcery židovského cukrovarníka Liebeskinda. Část se odehrává v rodinném cukrovaru odkazujícím na československou cukrovarnickou velmoc, část zasadila do koncentračního tábora. Přesto kniha podle ní primárně není ani historickým románem, ani příběhem o holokaustu. „Je to hlavně kniha o lásce, přátelství a také o lásce rodičů k dětem.“
Touha po narovnání vztahů visí ve vzduchu
Tématem vztahů mezi Čechy a Němci se Jakuba Katalpa nevěnuje poprvé, stojí na něm už oceněný román Němci z roku 2012. „Mám to téma v sobě zakódované, dětství jsem strávila v Sudetech, i naše chata je po Němcích. Moje babička, ročník 1921, mi taky vyprávěla o náletech. Možná, že tohle byla cesta, jak se s tím vyrovnat,“ řekla. Otázka vyrovnání se s minulostí ostatně podle autorky stále visí ve vzduchu, a to i na německé straně. Řada německých fanoušků knih Jakuby Katalpy je prý velmi ráda, že téma otevírá, a na autorských čteních vyjadřují touhu po zlepšení česko – německých vztahů.
Čtěte také
Ve Vizitce autorka mluvila také o tom, jak moc bývá při psaní ponořená do sebe, jak zakoušené pocity ohmatává a pomalu je vytahuje na světlo. Prozatím nejvíc svou osobu včetně jména obtiskla do vrstevnatého, dvanáct let starého románu Hořké moře, který ovšem u kritiky příliš neuspěl. „Byl pro mě šok, že se kniha setkala s nepochopením. Kritici mi vyčítali, že si hraju na to, jak dobře píšu,“ vzpomněla ve Vizitce. V reakci na to vznikli Němci, kde si Katalpa dávala pozor, aby čtenáře „netrápila“. Následovala další sinusoida: experimentálně laděné Doupě a nyní lineárně vyprávěný Zuzanin dech. Jeho recenze nesleduje, neboť špatné ohlasy na svou tvorbu si dodnes bere příliš osobně. Tuto práci tak nechává na manželovi, jenž je také jejím prvním přísným čtenářem. S žádnou negativní odezvou ale prý prozatím domů nepřišel.
Během rozhovoru neseděla Jakuba Kalpa v pražském studiu, nýbrž v plzeňském. Právě k jednomu plzeňskému parku se váže vznik přezdívky Jakuba Katalpa, již si dala i proto, že jakožto čtenářku ji zajímá víc text než postava autora.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.