Jak medvědi na Polaně zmagořili

4. duben 2006

Zastavili se u mě onehdy slovenští přírodovědci, pili čaj a pronášeli své soudy o světě. První řekl: "U nás na Slovensku jsme prokázali, že židle jsou infekční. Když na místo ředitele lesního závodu posadíte docela rozumného člověka, během několika let úplně zhloupne. Vypozorovali jsme, že odolné povahy vydrží tak jedno funkční období a pak se mohou celkem bez újmy vrátit do normálního života. Ale už dvě období vám natrvalo změní mozek. A čím vyšší je ta židle, tím víc je infekční," vysvětloval. "To máte stejné jako s kunami," pokračoval. "Mladá ochočená kuna je báječné zvíře, ale jak zestárne, někam zaleze, prská a je nedůtklivá. Myslím, že za to sama nemůže, ale že některá prostředí prostě změní způsob, jak funguje mozek."

Druhý přírodovědec se zamyslel a říká: "Copak společnost, ale kdyby aspoň to počasí bylo normální. Po minulé zimě jsme u nás museli zaorat půlku ozimů, protože vymrzly i přes to globální oteplování. Bylo několik teplých zim a tak jsme si úplně přestali všímat citlivosti obilí na mrazy. Navíc pokud má obilí přežít, musí se postupně otužovat. Nejlepší je, když nejprve přijdou mírné mrazy. Obilky si v zemi zvyknou, a když pak nastane skutečný mráz, umějí si s ním poradit. Když ale na proteplenou zemi najednou udeří mínus deset, plodiny nevydrží." Podívali jsme se na sebe a měli pocit, že právě hovořil o teple sociálního státu a nebezpečí jeho transformace. "A ještě něco vám povím," říkal, "není nad jarní sucho. Obilí je nízké, ale buduje si kořenový systém, aby mohlo vysát každou kapičku vody. A když pak zaprší, využije kořínky pro čerpání živin a hned máme mimořádnou úrodu."

Pak bylo chvíli ticho a poslední návštěvník si truchlivě povzdechl: "Ona je nejenom poblázněná společnost a počasí, ale u nás na Polaně taky zmagořili medvědi. U nás se čím dál víc pěstuje kukuřice, takže medvěd navečer zalehne do pole a láduje se kukuřicí. Na kraj lesa lidé navíc vyhazují odpadky a nepořádní bačové tam někdy odnesou mrtvou krávu, protože kafilerie je drahá. Medvěd si jednak navykne na dobytek jako na možnou potravu, jednak ví, že potrava bývá zabalená do plechu či igelitu, takže když narazí třeba na automobil, kde něco voní, klidně urve kapotu. Lidi ho to tak naučili.

No a pak by se měl stáhnout do hor, ale tam, kde dřív chodilo pár tichých turistů, dneska halekají cyklisté na horských kolech. Medvěd nemůže spát, ještě o Vánocích se potuluje a má hlad. Celý spletený sejde do dědiny a provede nějakou neplechu. Na medvědech úplně vidíte, jak jsou vykolejení, jak nechápou, co se to se světem děje."

Zadumaně jsme mysleli na zrna obilí dezorientovaná klimatickými změnami. Uvažovali jsme o medvědech, kterým se sice daří stále lépe, ale za tu cenu, že se z nich stávají žrouti kukuřice a sběrači odpadků. Báli jsme se toho, aby se z nás nestali staré naštvané kuny s myslí nenávratně pozměněnou infekčním prostředím, ve kterém žijeme.

autor: Václav Cílek
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.