Já o studnici vím... Z básní a dopisů Svatého Jana od Kříže

Byl mužem malé, nenápadné postavy a skromného chování, ale neúnavné energie a pracovitosti, pro kterou mu v klášteře přezdívali „tichý pilník“. Jeho spolubratři na něj vzpomínali jako na člověka, který se rád smál, rád zpíval a dokonce tančil, byl přátelský a srdečný, na druhé straně miloval samotu a ústraní, znal smutek, strach a utrpení.

Je to poezie, v níž se slila odvěká biblická tradice s tradicí básníkovy současnosti, s nejryzejší kultivovanou a lidovou lyrikou španělské renesance. Tato směs byla autorem pozvednuta do oněch závratných výšin, kde věci lidské opouštějí své dosavadní prostředí, svou temnou noc a rozplývají se v plameni lásky žhavém.
Hispanista Josef Forbelský

Narodil v roce 1542 ve Fontiveros ve velmi chudé rodině. Byly mu dva roky, když zemřel jeho otec a na podvýživu jeden z bratří. Matka se s dvěma syny uchýlila do Medina del Campo, kde se v místním sirotčinci Janovi dostalo prvního vzdělání. V roce 1563 úspěšně dokončuje humanitní studia na jezuitské koleji a vstupuje do karmelitánského kláštera v Medině. Během studií teologie na univerzitě v Salamance prochází vnitřní krizí, tehdejší karmelitánské kláštery nenaplňují jeho ideál kontemplativního života. Uvažuje o vstupu ke kartuziánům. Brzy po svém svěcení na kněze se poprvé setkává s Terezií z Avily, která ho získává pro reformu Karmelu. Terezii je dvaapadesát let, Janovi necelých pětadvacet. Přes velký věkový rozdíl jej Terezie nazývá „malým Senecou“. Jan je činný jako novicmistr, zpovědník a spirituál v několika klášterech.

V řádu propukají ostré spory mezi bratry tzv. původního řádu a bratry, kteří se hlásí k reformě. V noci 2. prosince 1567 je Jan od Kříže jako hlavní představitel reformy zajat, odvlečen do Toleda a odsouzen pro své rebelantství k přísnému žaláři. A právě tady, uprostřed lidské i duchovní bezmoci a opuštěnosti, za „temné noci“, prožije hluboké osvobození a sjednocení s Bohem. Ještě v žaláři tuto svoji zkušenost zachycuje v básních, které později vyloží ve svých komentářích.

Duše měla na sobě bílý šat víry, když se vydala na cestu temnou nocí... uprostřed vnitřní temnoty a tísně...vytrvale a věrně trpěla... procházela tím vším utrpením, aniž by zklamala milovaného.

Po devíti měsících se Janovi od Kříže podařilo z vězení uprchnout. Zbylých dvanáct let života zasvětil v odlehlé Andalusii, kde denně chodí patnáctikilometrové pochůzky, reformě Karmelu a svému ideálu kontemplativního života. Umírá nemocen a vysílen 14. prosince 1591.