Izumi Šikibu: Závoje mlhy
Na začátku 11. století, kdy vrcholí klasické období japonské literatury, vzniká řada literárních deníků, které jsou kombinací autentické zpovědi s literární fabulací a prózu prokládají básněmi. Náplní poetického deníku japonské básnířky Izumi Šikibu je příběh horoucího milostného vztahu. V podání Martina Fingera a Andrey Elsnerové poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.
O životě autorky máme sporé informace. Ví se, že pocházela ze staré aristokratické rodiny Óe, jejíž příslušníci vynikali vysokou mírou vzdělanosti a mnozí sami psali. Izumi, narozená patrně roku 978, byla dvorní dámou umělecky založené císařovny Šóši, která básnickou činnost svých dam podporovala a sama se jí účastnila.
Literární odkaz Izumi Šikibu tvoří dvě dodatečně uspořádané sbírky japonských básní (pětiverší tanka) a autobiografický memoárový deník nikki, v němž jedinečným způsobem propojila poezii s prózou.
Ještě celá staletí po básnířčině smrti (stopa se ztrácí někdy po roce 1038) byly její verše zařazovány do prestižních císařských antologií a i dnes, po tisíci letech, je uváděna na předním místě mezi nejlepšími japonskými básníky všech dob.
Deník Izumi Šikibu, pokrývající období deseti měsíců, je ohlédnutím za důležitým údobím v autorčině osobním životě. Tehdy začínala její čtyřletá známost s princem Acumičim, nevlastním bratrem zesnulého prince Tametaky, předchozího milence paní Izumi. Básně, které si milenci prostřednictvím poslíčků vyměňují, se vřelostí citu, slovesnou kulturou i vnitřním napětím řadí k nejkrásnějším skvostům milostné literatury.
Účinkují: Martin Finger a Andrea Elsnerová
Ze staré japonštiny přeložila a úvodem hovoří: Zdenka Švarcová Připravila: Vladimíra Bezdíčková
Hudební spolupráce Petr Mandel.
Režie: Aleš Vrzák
Natočeno v roce 2010.
Nejnovější hry a četba
E-shop Českého rozhlasu
Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.
Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu
Nebojte se klasiky!
Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?
