Ingmar Bergman: Po zkoušce

Ingmar Bergman, divadlo v Malmö 1958|foto: Wikimedia Commons

Původně jsem si představoval, že si stárnoucí režisér a mladá herečka spolu budou dopisovat. Začal jsem psát, ale brzy jsem zjistil, že je to nuda. Bude zábavnější, když je bude vidět. Během psaní jsem zjevně napíchl nějaký neuralgický bod nebo, chcete-li, nějaký pramen. Z podvědomí se mi vinuly liány a podivný plevel. Všechno bytnělo jako kaše z hrnečku vař. Najednou přibyla režisérova milenka, matka mladé herečky. Je už spousty let mrtvá, ale přesto vstoupí do hry. Na zhasnutém, prázdném divadelním jevišti se během tiché hodinky mezi čtvrtou a pátou odpoledne objeví leccos. Výsledkem byl televizní film o divadle.

Takhle vzpomínal Ingmar Bergman ve své knize Obrázky na vznik scénáře k televiznímu filmu Po zkoušce z roku 1984. Zahráli si v něm jeho oblíbení herci Erland Josephson, Ingrid Thulinová a mladičká Lena Olinová. Ústy svého alter ega, režiséra Henrika Voglera, se Bergman vyznává z hluboké a vášnivé lásky k divadlu, ale nezastírá ani stinné stránky světa, který bývá často plný předstírání, hysterie a citové manipulace.

Čtěte také:Připomínáme 10. výročí úmrtí Ingmara Bergmana

Děj hry je prostý: po jedné ze zkoušek na Strindbergovu Hru snů na sebe na potemnělém jevišti narazí stárnoucí režisér Henrik se začínající herečkou Annou a zapředou dlouhý rozhovor o divadle a herectví. Postupně vyjde najevo, že Henrik důvěrně znal i rodiče mladé herečky, především matku Rakel, která bývala kdysi jeho milenkou. Také Rakel si s Henrikem přijde promluvit, i když je už několik let po smrti, a přináší s sebou podobu odvrácené tváře hereckého povolání – v šestačtyřiceti letech skončila na odvykací protialkoholní léčbě, její rodinný i profesní život je v troskách.

Čtěte také:SERIÁL Laterna magica. Osudy Ingmara Bergmana (7 dílů)

K původnímu scénáři svého televizního filmu se režisér vrátil na začátku 90. let, kdy ho v mírně přepracované podobě vydal spolu s dalšími dvěma texty pod souborným názvem Páté dějství. Komorní hra Po zkoušce si rychle našla cestu na divadelní prkna, české publikum ji poznalo zásluhou překladatele Zbyňka Černíka.

Osoby a obsazení: Vogler (Lubor Tokoš), Anna (Barbara Kodetová), Rakel (Nina Divíšková), vypravěč (Jan Kačer)

Překlad: Zbyněk Černík
Hudební improvizace: Petr Mandel
Dramaturgie: Jarmila Konrádová
Režie: Jan Kačer

Natočeno v roce 1996.

(Není bez zajímavosti, že později si Jan Kačer sám zahrál režiséra Voglera v divadelní inscenaci režisérky Lucie Bělohradské s kolegyněmi z tehdejšího souboru Národního divadla v Praze – Zuzanou Stivínovou a Kateřinou Burianovou.)