Imaginace, srozumitelnost i absurdita. Britského skladatele Juliana Andersona čeká provedení jeho symfonie o Praze

Fotografie Josefa Sudka z knihy Praha panoramatická okouzlily Andersona natolik, že podle nich pojmenoval skladbu věnovanou šéfdirigentovi České filharmonie Semjonu Byčkovovi. Ve Futurissimu Anderson hovoří o své novince, o vlastní cestě k osobitosti, ale také o české hudbě a smyslu pro absurditu a surrealismus v každodenních situacích.

„Česká hudba je součástí mého zázemí,“ vyznává se skladatel a vyzdvihuje především Leoše Janáčka, jehož pozdní díla považuje za velmi osobní odpověď na moderní hudbu jeho doby. Anderson měl Janáčkův přístup k současnosti na mysli při hledání vlastního hudebního jazyka, který reflektuje aktuální trendy, ale zároveň na nich není závislý.

Čtěte také

Naslouchat i přijímat bez výhrad. Ondřej Štochl a jeho andělé jinakosti

Pro Andersona jsou důležité vizuální inspirace. Vychází z nich jeho orchestrální Alhambra Fantasy, ještě více pak The Imaginary Museum, u kterého sám připouští paralelu s Musorgského Obrázky z výstavy.

Pětapadesátiletý Anderson je britský skladatel a učitel kompozice. Patří mezi nejuznávanější a nejvlivnější autory své generace. Jeho kompozici Incantesimi premiéroval v roce 2016 Simon Rattle s Berlínskými filharmoniky, o rok později uvedl světovou premiéru klavírního koncertu The Imaginary Museum dirigent Ilan Volkov s BBC Scottish Symphony Orchestra. V roce 2014 mělo v English National Opera úspěšnou premiéru jeho hudební drama Thébané.

Andersonova hudba vychází ze spektralismu, skladatel se ale obrací prostřednictvím vlastních rodinných kořenů k folkloru východní Evropy, především Litvy, Polska a Rumunska. Kompozici studoval u Johna Lamberta, Alexandra Goehra a Tristana Muraila.

Ve Futurissimu jsou zařazeny ukázky ze skladeb Alhambra Fantasy, Poetry Nearing Silence, Fantasias, Discovery of Heaven a Khorovod.