Ilja Hurník: Lov na pláč. Komedie o psychiatrovi, houslistovi a hledání hudební struktury pláče
Dva přátelé, muzikant a psychiatr, mají poněkud zvláštního koníčka. Nahrávají si na magnetofon lidský pláč a následně jej přepisují do not. Podaří se jim natočit pláč tesklivý, závistivý, vzteklý. Jen jeden ne a ne ulovit – pláč radostný, šťastný… Groteskní komedií Lov na pláč připomínáme sté výročí narození Ilji Hurníka. Poslouchejte on-line po dobu čtyř týdnů po odvysílání.
Opravdu rozmanité umělecké zážitky může posluchačům Českého rozhlasu evokovat jméno Ilji Hurníka, tvůrce několika talentů i profesí. Někteří si ho vybaví jako hudebního skladatele, jiní jako klavíristu, další jako hudebního pedagoga a ještě další jako spisovatele a dramatika.
Velmi osobitá je i stopa, kterou za sebou nechal na poli rozhlasové dramatiky. Pro scénáře jeho her (např. Moli, Hudebně doložený Ezop, Klavíristé, Seance, Profesor Morus, Stručná rukojeť dějepisná, Stradivariana) je typická hravost, ironie a především originální výchozí nápad, často ze světa hudby nebo z historie.
Pláč má hudební znaky, vždycky tytéž, podle toho, co je jeho příčinou. Takže hudební analýzou lze příčinu určit.
citát ze hry Ilji Hurníka Lov na pláč
Mnoho z nich natočil režisér Jiří Horčička, stejně jako Lov na pláč v roce 1969. V hlavních rolích účinkují Jiří Němeček, Zdeněk Řehoř, Jaroslava Adamová, dále Miloš Kopecký, Slávka Budínová, Vlasta Jelínková, Ludmila Roubíková a další.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Margaret Atwoodová: Příběh služebnice. Románová dystopie, ze které mrazí
-
Karel Poláček: Hostinec U kamenného stolu. Tragikomické příhody z jednoho lázeňského městečka
-
Podivuhodný případ Benjamina Buttona. Slavný fantaskní příběh o muži, jehož čas plyne opačným směrem
-
Amadeus. Strhující drama o střetu geniálního talentu s průměrností a o touze umlčet hlas Boží
Nejnovější hry a četba
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
