I kdyby teď Putin zemřel, obrat v Rusku není možný, míní novinář Vojtěch Boháč. V knize Všechny cesty vedou k válce líčí ruskou mentalitu

7. březen 2023

Do Ruska se letos třiatřicetiletý zakladatel reportážního webu Voxpot.cz Vojtěch Boháč poprvé podíval v jedenadvaceti. Měl v té době procestovanou západní Evropu, která mu přišla podobná, a chtěl prozkoumat i druhý cíp. Ten, který většinu jeho přátel nezajímal. Od té doby je Rusko a Ukrajina nedílnou součástí jeho života. O tamní mentalitě, ale i o provozu Voxpotu mluvil ve Vizitce s Ondřejem Cihlářem.

Vojtěch Boháč studoval mezinárodní vztahy a politologii v Brně, zkušenosti má ale i z univerzit v Rusku a na Ukrajině. Jazyk se učil na letní škole v sibiřském městě Ťumeň, o čemž detailně píše ve své loňské knize Všechny cesty vedou k válce. Tehdy ještě zažil Rusko, které nelikvidovalo opozici. „Byla to nadějná doba, rostla střední třída i její demokratické požadavky. Pak ale přišel rok 2013 a Majdan a rok 2014 a anexe Krymu, byla zavřena nezávislá média a rozjela se ostrá rétorika, že Západ je nepřítel. Rusové jsou od té doby takto nastaveni, dlouho tedy bylo jasné, že všechny cesty vedou k válce,“ vysvětluje, jak došel k názvu více než 400 stránkové knížky, v níž kombinuje vhled do společensko-politické situace v Rusku a své zkušenosti z pobytů na ruském a ukrajinském území. Včetně těch aktuálních – na Ukrajině byl po dobu válečného konfliktu třikrát, přičemž při zkoumání, zda ruská vojska bombardují civilisty, málem přišli o život.

Vojtěch Boháč, šéfredaktor serveru Voxpot.cz

Tyto psychicky i emočně náročné momenty si Vojtěch Boháč zkouší nepřipouštět k tělu a po návratu domů vždy dbá na pečlivou psychohygienu nejen u terapeuta, ale i mezi přáteli. „Neodseknout se, nemít pocit, že moje zkušenost je jiná než zkušenost mých blízkých, je strašně důležité. Ta mezera by se pak celila špatně. Musím se umět radovat z běžných věcí. Třeba ze včerejška na dnešek jsme slavili narozeniny a spali v jurtě, z toho jsem měl radost,“ konstatuje.

Budu se ptát, proč z Ruska utekli

V rozhovoru mluvil také o dezinformacích a reportáži z ruské trollí farmy, kterou si lze přečíst na Voxpotu, založeném před pěti lety z touhy po kvalitní audiovizuální žurnalistice zaoceánského střihu. Zmínil se i o chystané knize věnované podnikateli Petru Kellnerovi a (nejen) jeho ruském byznysu, o ruských umělcích a jejich působení po začátku válečného konfliktu a také o aktuálním rozložení sil v ruské společnosti. „Nemyslím si, že v současnosti je nějaký obrat možný, i kdyby Vladimir Putin zemřel. Spousta osobností – novinářů či spisovatelů – Rusko opustila a ti, kteří zůstali, převzít moc nedokážou. Struktura země na to není nastavená.“

Čtěte také

Nyní se Vojtěch Boháč chystá na další výjezd, tentokrát se ale vyhne válečné zóně. Směřovat chce přes Gruzii do Kazachstánu. Práci nechá na chvíli zavřenou v pražské kanceláři a vrátí se ke způsobu cestování, které ho před lety naučilo ptát se do hloubky. „Budu jezdit po střední Asii a setkávat se s ruskými přáteli z dob studií. „Rád bych se s nimi bavil i o tom, proč ze země utekli,“ přibližuje. Mezi další témata, která jej lákají, pak patří kultura a sex za časů války na Ukrajině.

Související

Více o tématu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.