Hudební úlovky z Budapešti
Páteří bohaté budapešťské hudební scény jsou žánrově rozmanité kluby. Na vysloužilé lodi, zakotvené u pravého břehu Dunaje, je klub A38, v němž se hrají fuze i elektronika, zatímco Fono nabízí world music i tradiční hudbu.
Stojí v tiché části města mimo centrum a funguje též jako velmi plodné CD vydavatelství. Uvnitř budovy je několik sálů, které ústí do dvora se stoly a ohništěm, na němž je při zvláště vydařených koncertech umístěn kotlík s nějakou typicky maďarskou specialitou. Koncem května, v průběhu koncertní přehlídky Od pramene k oceánu to byl hovězí pörkölt, hustší varianta guláše, po němž následovaly neméně atraktivní pochoutky hudebního rázu. Mezi celkem 19 pozvanými hosty z celého světa byl i Petr Dorůžka, který čtyřdenní akci zachytil fotoaparátem i MP3 nahrávačem a jehož reportáž můžete slyšet v pondělní Čajovně 4. června.
Spoluorganizátorem přehlídky byl Csaba Lőkös, vedoucí podia world music na festivalu Sziget, který patří k největším akcím svého druhu v Evropě a koná se v srpnu na ostrově uprostřed města. Budapešť ovšem není jen hudební metropolí maďarských stylů, ale také mezinárodním tavícím kotlíkem, který přitahuje hudebníky ze západu i východu. Vznikají tu národnostně smíšené skupiny, v nichž působí hudebníci z kulturně tak odlišných států, jako je Maroko, Izrael anebo Arménie. Budapešť se stala například základnou skupiny Děti Picasso, která je původem z Moskvy, a v jejímž čele stojí arménská zpěvačka Gaya Arutyunyan. Ta mezi účinkujícími chyběla - se svým punkrockovým baletem totiž právě vystupovala na festivalu Na jednom břehu v Hradci Králové.
Nejposlouchanější
-
Pavel Landovský: Hodinový hoteliér. Hrušínský a Lukavský ve hře o destrukci lidských vztahů
-
Václav Havel: Audience. Nové zpracování s Trojanem a Myšičkou v hlavních rolích
-
Václav Havel: Asanace. Premiéra nahrávky, kterou vytvořil sám autor
-
Jolanta Trojak: Svatava. V Praze plné tajných spolků, okultistů a jogínů se objeví dívka-médium
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.




