Hudební expedice do Eritreje
K nejmenším a po hudební stránce nejméně zmapovaným zemím Afriky patří Eritrea. Ta byla v průběhu 20. století italskou a britskou kolonií, později se stala součástí Etiopie, od níž se roku 1993 po válečném konfliktu odtrhla, a není tedy divu, že z hudebního hlediska zůstala dlouho bílým místem na mapě.
To se změnilo až roku 2008, kdy do hlavního města Asmary dorazil pařížský kytarista Bruno Blum spolu s teamem mnichovské společnosti Out Here. Ten vstoupil do hudebního světa svými remixy Serge Gainsbourga i verzí reggae skladby War od Boba Marleyho, kterou propojil s autentickou nahrávkou etiopského císaře Haile Selassieho.
Asmara, hlavní město Eritreje, leží v divokých horách sto kilometrů od Rudého moře. Právě tam Bruno Blum sestavil all-star-band reprezentující pestré národnostní složení země, v níž se prolíná křesťanství s islámem. Příkladem této kulturní diverzity je jazyk Noro, spřízněný se starověkou řečí Nubie v jižním Sudánu, kde strávil část svého života Mojžíš a dle bible tam měl dítě s černou Afričankou, a odkud také pocházeli černí faraonové, vládci Egyptu v 8. století před Kristem.
Výsledkem Blumovy hudební expedice je album Eritrea's Got Soul, které vyšlo před několika měsíci a tvoří hlavní náplň pondělní Čajovny Petra Dorůžky 24. ledna.
Navíc uslyšíte pozvánku na koncerty k Čínskému novému roku se zpěvačkou Feng Yün Song a můžete soutěžit o vstupenky na vystoupení slovinského zpěváka Magnifica v neděli 30. ledna v pražské Akropoli.
Nejposlouchanější
-
Naše, Sladká, Klepy a další povídky Barbory Hrínové
-
Paolo Sorrentino: Tony Pagoda a jeho přátelé. Poezie, vulgarita i něha v příbězích plných nostalgie
-
Michel Houellebecq: Podvolení. Francie blízké budoucnosti a příběh o hledání víry, lásky a hranic
-
Michel Houellebecq: Mapa a území. Příběh fotografa, který hledá nové způsoby uměleckého vyjádření
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
