Hudba je svědomím filmu. Hlavní jsou emoce, proto k nim jdu na dřeň, říká Varhan Orchestrovič Bauer

Ač se narodil do rodiny lékařky a chemika, brzy si Varhan Bauer uvědomil, že jeho životu bude rytmus udávat hudba. „Už ve dvou letech jsem hrál na piáno. Táta byl sice chemik, ale miloval jazz a hrál v kapele The Jazz Fiddlers dixieland. Přitáhl mě k muzice a já záhy zjistil, že mám absolutní sluch“, popisuje muž, který v deseti založil rockovou kapelu a na střední skládal hudbu ke školnímu divadlu.

Varhan 50 aneb Koncert pro všechny slušné lidi, kostel U Salvátora|foto:Profimedia

Vášeň pro muziku ho pak dovedla na Konzervatoř Jaroslava Ježka, kde studoval skladbu u profesora Antonína Bílého a dirigování u profesora Hynka Farkače. Už tehdy ho bavila syntéza různých stylů, žánrů, barev a nálad nejen symfonické hudby, ale i jazzu, funku či rapu. Jejich originální fúze ostatně ve svých skladbách prozkoumává a nachází dodnes.

V době covidu se ale Varhan Bauer vedle nových filmových a televizních projektů pustil i do psaní opery. Svůj debut skládá na text Máchova Máje, který ho oslovil už dávno. „Nemohl jsem si nepovšimnout spojitostí mezi mou osobou a Máchou, pochopil jsem, kolik s ním mám společného. A nejde jen o to, že miluji Litoměřicko“, usmívá se skladatel, který podobně jako příslušníci generace romantiků nezapře ani ve svém životě, ani v tvorbě svého nekonvenčního a svobodného ducha.

Tisková konference k uvedení filmu Goyovy přízraky (2006), Varhan Orchestrovič Bauer, Javier Bardem, Natalie Portman, Miloš Forman|foto:Tomáš Vodňanský, Český rozhlas

Vetkl ho nejen do hudby k filmům a scénickým projektům, jakým byl třeba muzikál Deník Anny Frankové, ale třeba i do korunovační mše Pražské jezulátko z roku 2015. K psaní ho tehdy inspirovaly děti, kterými se jako několikanásobný otec a dnes už i dědeček často a rád obklopuje. „V té době se mi narodila vnučka Luna Sofie. Víc než kdy dřív jsem si uvědomil, jak jsou děti fascinující svou čistotou a bezelstností, nejsou zkažené penězi ani touhou po moci. Své vnitřní dítě by v sobě měl probouzet každý, pak bude svět lepší místo. V tomhle jsou děti naše naděje“, konstatuje.

Čtěte také

Materiál na novou desku Pražského výběru je po kupě. Ale je to každý pes jiná ves, přiznává Michael Kocáb

Na závěr Vizitky nechal Varhan Bauer zaznít českou státní hymnu v novém kabátu. Utkal ho v roce 2009, kdy Čechy předsedaly Evropské Unii a jeho se zmocnil pocit, že státní hymna je málo majestátní a příliš zasněná: „V hymně mi chyběla plná palba, to, co by do ní vetkl třeba Gustav Mahler. Měl jsem taky pocit, že Češi by neměli jen nostalgicky vzpomínat, ale hrdě se dívat vpřed“. I proto do své aranže zakomponoval motivy ze skladeb nejvýznamnějších českých hudebních skladatelů Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka, Leoše Janáčka nebo Bohuslava Martinů.