Hudba je svědomím filmu. Hlavní jsou emoce, proto k nim jdu na dřeň, říká Varhan Orchestrovič Bauer
Když píšu hudbu k filmu, nejdřív poslouchám obraz – vysvětluje muž, který emotivní hudbou podpořil atmosféru řady českých i zahraničních filmů. Asi nejznámějším z nich jsou Goyovy přízraky, které v roce 2005 natočil Miloš Forman. Popularitu si ale za hranicemi Česka získal i dalšími počiny, které mu teď vynesly cenu OSA pro nejúspěšnějšího autora vážné hudby v zahraničí. O emocích, inspiraci Hollywoodem i o vznikající opeře Máj mluvil ve Vizitce s Markétou Kaňkovou.
Ač se narodil do rodiny lékařky a chemika, brzy si Varhan Bauer uvědomil, že jeho životu bude rytmus udávat hudba. „Už ve dvou letech jsem hrál na piáno. Táta byl sice chemik, ale miloval jazz a hrál v kapele The Jazz Fiddlers dixieland. Přitáhl mě k muzice a já záhy zjistil, že mám absolutní sluch“, popisuje muž, který v deseti založil rockovou kapelu a na střední skládal hudbu ke školnímu divadlu.
Vášeň pro muziku ho pak dovedla na Konzervatoř Jaroslava Ježka, kde studoval skladbu u profesora Antonína Bílého a dirigování u profesora Hynka Farkače. Už tehdy ho bavila syntéza různých stylů, žánrů, barev a nálad nejen symfonické hudby, ale i jazzu, funku či rapu. Jejich originální fúze ostatně ve svých skladbách prozkoumává a nachází dodnes.
V době covidu se ale Varhan Bauer vedle nových filmových a televizních projektů pustil i do psaní opery. Svůj debut skládá na text Máchova Máje, který ho oslovil už dávno. „Nemohl jsem si nepovšimnout spojitostí mezi mou osobou a Máchou, pochopil jsem, kolik s ním mám společného. A nejde jen o to, že miluji Litoměřicko“, usmívá se skladatel, který podobně jako příslušníci generace romantiků nezapře ani ve svém životě, ani v tvorbě svého nekonvenčního a svobodného ducha.
Vetkl ho nejen do hudby k filmům a scénickým projektům, jakým byl třeba muzikál Deník Anny Frankové, ale třeba i do korunovační mše Pražské jezulátko z roku 2015. K psaní ho tehdy inspirovaly děti, kterými se jako několikanásobný otec a dnes už i dědeček často a rád obklopuje. „V té době se mi narodila vnučka Luna Sofie. Víc než kdy dřív jsem si uvědomil, jak jsou děti fascinující svou čistotou a bezelstností, nejsou zkažené penězi ani touhou po moci. Své vnitřní dítě by v sobě měl probouzet každý, pak bude svět lepší místo. V tomhle jsou děti naše naděje“, konstatuje.
Čtěte také
Na závěr Vizitky nechal Varhan Bauer zaznít českou státní hymnu v novém kabátu. Utkal ho v roce 2009, kdy Čechy předsedaly Evropské Unii a jeho se zmocnil pocit, že státní hymna je málo majestátní a příliš zasněná: „V hymně mi chyběla plná palba, to, co by do ní vetkl třeba Gustav Mahler. Měl jsem taky pocit, že Češi by neměli jen nostalgicky vzpomínat, ale hrdě se dívat vpřed“. I proto do své aranže zakomponoval motivy ze skladeb nejvýznamnějších českých hudebních skladatelů Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka, Leoše Janáčka nebo Bohuslava Martinů.
Související
-
Nechtěl jsem tvořit podle cizího diktátu. Proto jsem odešel z Československa, říká skladatel Cmiral
Ronin, Apartmá nula, Atlasova vzpora nebo Habermannův mlýn – i k těmto snímkům skládal hudbu Elia Cmiral, muž, jenž nedávno převzal cenu OSA za celoživotní přínos.
-
SOČR vstupuje do nové éry! Jeho šéfdirigentem je od příští sezóny Petr Popelka
Někdejší zástupce sólokontrabasisty v Sächsische Staatskapelle Dresden Petr Popelka se během dvou sezon etabloval jako jeden z nejinspirativnějších mladých dirigentů.
-
Jazzové nominace v Cenách Anděl 2021 proměnila klavíristka Nikol Bóková, klasiku ovládl Ivo Kahánek
O vítězích Cen Anděl Coca-Cola 2021, které se udílely 27.4. v pražském Veletržním paláci a přímém přenosu na ČT1, letos pod dohledem notáře rozhodovalo 461 akademiků.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
