Hlavním smyslem umění je sdělení
Umělecké intervence v kostele Nejsvětějšího Salvátora se konají, pod kurátorským vedením Norberta Schmidta, již zhruba deset let a já je pravidelně sleduji, protože myslím zastupují důležitý ucelený vstup nejen ve způsobu, jak může umění komunikovat se stávajícím prostředím, ale také na poli současného církevního umění, které až na výjimky rezignuje na kvalitu a drží se spíše jakéhosi domáckého nevkusu.
Intervence mají společné, že se nikdy nejedná o tzv. dílo vystavené v prostoru, ale vždy o dílo prostor proměňující, vstupující s ním do dialogu, který proměňuje jak vnímání samotného díla, tak prostoru kostela.
Většinou se jedná o intervence výrazných osobností současného umění. Norbert je před časem všechny zdokumentoval v knize Přímluva za současnost. Ta letošní, křížová cesta z Krickerhau, je ale svým způsobem jiná.
Ukazuje 28 obrazů z kostela v Handlové, které byly v roce 1945 pak poničeny při náletu. Kovové desky tedy nesou stopy po šrapnelech.
A jiná je tím, že se nejedná se o autorské výtvarné dílo, ale spíše o postavení původního objektu do nových souvislostí. Přičemž původní křížová cesta dokonce ani není nijak hodnotným výtvarným dílem. O nic z toho ale primárně nejde. Podstatný je obsah sdělení předaný divákovi. To je ale právě to, na co dnes myslím v umění, a nejen v umění, často zapomínáme. Že nám může (záměrně neříkám musí) něco sdělovat, předávat nějaký myšlenkový nebo emoční obsah. My se ale dnes soustřeďujeme – jako diváci, interpreti, ale často i sami autoři – více na formu, na vizuální povrch. Ale měli bychom se nejdřív ptát, co nám dílo sděluje, a také proč, a s čím to souvisí – a teprve potom jakou estetickou formou.
Sdělení křížová cesty z Krickerhau obsahuje více rovin. V informativní rovině přitahuje naši pozornost k historickým faktům, a to nejen osudu křížové cesty, ale i kostela, vesnice a potažmo celého složitého území, jehož poranění je mnohavrstvé.
Ještě silnější je ale rovina symbolická. Která jednak zesiluje předešlou informativní, jednak má i zobecňující přesah. A zesílení je to oboustranné – rány v plechu na nás působí smyslově, až fyzicky bolestivě, je to ale tzv. poučené působení, protože díky znalosti příběhu se bolest spojuje s událostmi. Propojují se tu dva příběhy násilí – utrpení Krista a utrpení během druhé světové války, ale nejen jí, protože v oblasti pokračovalo, například násilným odsunem obyvatel. A tady už nacházíme i zobecnění k jakémukoli utrpení z násilí – není třeba říkat, proč právě dnes zase o něco víc aktuální.
Na instalaci cesty z Kirkerhau lze krásně ukázat ještě jeden důležitý rozměr. A sice jak pracovat s památkami. Před časem jsme společně s profesorem Jorge Otero Pailosem a několika českými kolegy vydali knihu Živá památka, která je založená na mottu, že památky nestačí jen ochraňovat, ale je třeba je také učinit aktivní součástí dneška. A jedním ze způsobů je takzvané rozmluvení památky. Což je přesně to, co se s křížovou cestou díky této instalaci stalo.
Související
-
Nejpodnětnější zábava pro děti je prozkoumávání obyčejného světa
Snahu dělat prostředí okolo nás hezčím obvykle považujeme za jednoznačně pozitivní. Lze ji ale vidět i z druhé strany.
-
Kdy se péče o prostředí stává pouhým vyzdobováním
Snahu dělat prostředí okolo nás hezčím obvykle považujeme za jednoznačně pozitivní. Lze ji ale vidět i z druhé strany.
-
Forenzní architektura. Jak využít architektonické know how nad rámec pouhého stavění domů
Dělat architekturu není jen o stavění domů. Architektura je násobně širší disciplína a absolventi architektonických škol jsou vybaveni velmi komplexním množstvím znalostí.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka