Hlavním smyslem umění je sdělení

Intervence mají společné, že se nikdy nejedná o tzv. dílo vystavené v prostoru, ale vždy o dílo prostor proměňující, vstupující s ním do dialogu, který proměňuje jak vnímání samotného díla, tak prostoru kostela.

Většinou se jedná o intervence výrazných osobností současného umění. Norbert je před časem všechny zdokumentoval v knize Přímluva za současnost. Ta letošní, křížová cesta z Krickerhau, je ale svým způsobem jiná.

Křížová cesta z Krickerhau, 2024|foto:Petr Neubert

Ukazuje 28 obrazů z kostela v Handlové, které byly v roce 1945 pak poničeny při náletu. Kovové desky tedy nesou stopy po šrapnelech.

A jiná je tím, že se nejedná se o autorské výtvarné dílo, ale spíše o postavení původního objektu do nových souvislostí. Přičemž původní křížová cesta dokonce ani není nijak hodnotným výtvarným dílem. O nic z toho ale primárně nejde. Podstatný je obsah sdělení předaný divákovi. To je ale právě to, na co dnes myslím v umění, a nejen v umění, často zapomínáme. Že nám může (záměrně neříkám musí) něco sdělovat, předávat nějaký myšlenkový nebo emoční obsah. My se ale dnes soustřeďujeme – jako diváci, interpreti, ale často i sami autoři – více na formu, na vizuální povrch. Ale měli bychom se nejdřív ptát, co nám dílo sděluje, a také proč, a s čím to souvisí – a teprve potom jakou estetickou formou.

Křížová cesta z Krickerhau, 2024|foto:Petr Neubert

Sdělení křížová cesty z Krickerhau obsahuje více rovin. V informativní rovině přitahuje naši pozornost k historickým faktům, a to nejen osudu křížové cesty, ale i kostela, vesnice a potažmo celého složitého území, jehož poranění je mnohavrstvé.

Ještě silnější je ale rovina symbolická. Která jednak zesiluje předešlou informativní, jednak má i zobecňující přesah. A zesílení je to oboustranné – rány v plechu na nás působí smyslově, až fyzicky bolestivě, je to ale tzv. poučené působení, protože díky znalosti příběhu se bolest spojuje s událostmi. Propojují se tu dva příběhy násilí – utrpení Krista a utrpení během druhé světové války, ale nejen jí, protože v oblasti pokračovalo, například násilným odsunem obyvatel. A tady už nacházíme i zobecnění k jakémukoli utrpení z násilí – není třeba říkat, proč právě dnes zase o něco víc aktuální.

Křížová cesta z Krickerhau, 2024|foto:Petr Neubert

Na instalaci cesty z Kirkerhau lze krásně ukázat ještě jeden důležitý rozměr. A sice jak pracovat s památkami. Před časem jsme společně s profesorem Jorge Otero Pailosem a několika českými kolegy vydali knihu Živá památka, která je založená na mottu, že památky nestačí jen ochraňovat, ale je třeba je také učinit aktivní součástí dneška. A jedním ze způsobů je takzvané rozmluvení památky. Což je přesně to, co se s křížovou cestou díky této instalaci stalo.