Historická detektivka otevírající hned dvě 13. komnaty Finů. Románový debut Popel a sníh se dočkal českého vydání
Oceňovaný prozaický debut finské spisovatelky Petry Rautiainenové s názvem Popel a sníh přeložil Vladimír Piskoř. Vyšel v nakladatelství Paseka a lze v něm spatřovat mimo jiné doklad toho, že i dnes lze téma druhé světové války pojednat neotřelým způsobem.
Je ovšem pravda, že pro našince představují 40. léta na dalekém severu již sama o sobě poměrně neokoukanou a exotickou látku. Autorka navíc svou historickou prózu vybavila detektivní zápletkou a dynamiku celého vyprávění umocnila tím, že se v něm střídají dvě dějové linie, odehrávající se v různé době a zachycené odlišným způsobem. První tvoří pásmo deníkových zápisků, nechávajících čtenáře nahlédnout do dění v jednom ze zajateckých táborů, které v letech tzv. pokračovací války mezi Finskem a Sovětským svazem vybudovali Němci na finském území.
Promyšlená kompozice a neutuchající napětí
Ve druhém pásmu vyprávění se z dramatického roku 1944 přesouváme do let 1947 až 1950, kdy do Laponska přijíždí novinářka pátrající ve skutečnosti po svém nezvěstném manželovi. Trvá však poměrně dlouho, než místní mezi sebe přijmou cizinku, která projevuje podezřelý zájem o nedávnou minulost zdejšího kraje a jeho obyvatel. Autorce se přitom díky promyšlené kompozici románu vcelku daří udržovat kýžené napětí a postupně odhalovat jednotlivé kusy skládačky, které s sebou zpravidla přinášejí i nové otázky. Finální rozuzlení děje románu čítajícího dvě stě padesát stran ovšem přesto vzbuzuje lehké rozčarování.
Román Popel a sníh příliš neoplývá charaktery budícími jednoznačné sympatie a trochu odtažitě působí i samotné vyprávění. Ocitáme se ve světě pohřbených tajemství, milosrdných lží a cílených polopravd, kde je vzpomínat leckdy nebezpečnější než procházet se minovým polem. O to drásavější zážitek musí podobná kniha skýtat finským čtenářům, kterým připomíná jednu z nejtemnějších kapitol jejich dějin, pojednávajíce o spojenectví Finů s hitlerovským Německem či jejich plánu vybudovat rozsáhlejší a rasově čistší Velké Finsko. Přesto přibývá děl, která se tuto třináctou komnatu finského národa nerozpakují otevřít, jako je například i u nás kladně přijatý román Porodní bába od Katji Kettu.
Románový debut finské spisovatelky a historičky Petry Rautiainenové má nepochybně co nabídnout i českým čtenářům. Vedle poutavého a nápaditě vystavěného příběhu přináší díky autorčiným poctivým rešerším i cennou lekci z evropských dějin a také možnost alespoň letmého seznámení se s kulturou, historií a také jazykem Sámů, tj. původních obyvatel Laponska, na jejichž osudu se ukazuje, že pro příklady rasismu a kolonialismu opravdu nemusíme chodit až do Severní Ameriky.
Související
-
Poslouchej Systém, a vše bude ó ká. František Tichý napsal dystopické sci-fi nejen pro mládež
Jedním z nejpopulárnějších současných autorů literatury pro mládež je bezesporu spisovatel a pedagog František Tichý, jemuž právě vyšla nová kniha s názvem Rekrut 244.
-
Lež má krátké nohy, strach zase velké oči. Dora Kaprálová napsala strašidelný příběh pro děti
Knížka Dory Kaprálové s názvem Pan Nikdo a bílá tma nedávno vyšla v nakladatelství Baobab s ilustracemi Darji Čančíkové.
-
Jaká témata zpracovávají zahraniční autorky? Mozaika přináší rozhovory z festivalu Svět knihy
Viola Ardone, Donatella Di Pietrantonio nebo Nino Haratischwili, Petra Rautiainen či Naomi Wood a Mira Marcinów. S těmi všemi jsme si si na veletrhu Svět knihy povídali.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka