Henri Charriére: Motýlek

Rozsudek považoval Charriére za nespravedlivý a proces za zmanipulovaný. Cítil se nevinným. Pravda je, že i policistům, vyšetřujícím tehdy případ smrtelného zranění jednoho z členů pařížské galérky, se trest zdál příliš krutý. A to, co vězně čekalo, se skutečně blížilo peklu. Charriére se několikrát pokusil uprchnout, ale definitivně se mu to podařilo až v roce 1945. Mimochodem o rok později byly galeje ve Francouzské Guyaně na nátlak veřejnosti zrušeny.

Svůj nedobrovolně dobrodružný osud popsal vězeň s vytetovaným motýlem na hrudi v autobiografické knize, jíž dal pařížský vydavatel Robert Laffont název Motýlek. Kniha s dedikací ´Venezuelskému lidu, jeho prostým rybářům z Parijského zálivu, všem, intelektuálům, vojákům a ostatním, kteří mi umožnili začít nový život´ vyšla v roce 1969 v nákladu milión dvě stě tisíc výtisků. Okamžitě se stala literární senzací Francie i Evropy a Henry Charriére celebritou.

Zároveň se však objevily hlasy zpochybňující autentičnost Charrierova vyprávění. Proto se Robert Laffont rozhodl svolat tiskovou konferenci, kde Henri Charrier prohlásil, že v jeho románu je 75% pravdy a 25% smyšlenek. Charriére s největší pravděpodobností vytvořil obecný portrét galejníka z Ďábelských ostrovů, což ale nikterak nesnižuje poutavost jeho vyprávění. Henri Charriére je vypravěčem velmi emotivním, dokáže atraktivně popsat jak svůj vnitřní svět, tolik potřebný k přežití, tak zážitky a situace z reálného prostředí trestanecké kolonie. Ostatně než kniha vůbec vznikla, často a rád o Ďábelských ostrovech vyprávěl, o posluchače neměl nikdy nouzi.

V českém překladu Segeje Machonina vyšel Motýlek už dva roky po francouzském vydání a Motýlkova krutá dobrodružství v džungli, na moři či mezi Indiány fascinují českého čtenáře dodnes. Ale Motýlek je v prvé řadě dobrou zprávou o obdivuhodné síle lidského duch. Je to především Motýlkova nezlomná touha po svobodě a víra v dobrý konec, co v krizových okamžicích stáhne osud správným směrem.

Čte: Norbert Lichý

Autor: Henry Charriére
Překlad: Sergej Machonin
Rozhlasová úprava: Eva Lenartová
Zvuk: Marek Hoblík
Hudba: Nikos Engonidis
Režie: Tomáš Soldán