Haydn Martiny Jankové

Přitom Jospeh Haydn kromě toho, že skvěle zvládal kompoziční řemeslo, měl i velký smysl pro hudební charakteristiku a často také pro humor. Projevuje se to jak v jeho symfonických dílech, tak v písních. Ty jsou u nás velmi málo známé, a tak bylo jen dobře, že Pražské jaro pozvalo s haydnovským repertoárem sopranistku Martinu Jankovou.

Sólistka opery v Curychu, známá i z dalších předních scén, přednesla na svém festivalovém recitálu výběr z Haydnových skotských a velšských písní na lidové texty (kde jí vedle jejího "dvorního" klavíristy Gérarda Wysse byli skvělými partnery houslistka Adéla Štajnochrová a cellista Petr Nouzovský), výběr z písní na texty německých básníků a výběr z anglických kanzonet na texty Anne Hunterové, ženy londýnského chirurga, s nímž se Haydn přátelil během svých dvou anglických pobytů. Haydnovy výjezdy do Anglie jsou kapitola sama pro sebe: skladatel, celý život uvázaný ve službách knížecí rodiny Esterházyů, se v šedesáti letech odhodlal k dvoutýdennímu harcování do Anglie (a stejně dlouho zpět do Vídně) a po uměleckých, společenských a v neposlední řadě finančních úspěších si cestu o tři roky později zopakoval.

Martina Janková|foto: Luděk Neužil

Jak se mohli přesvědčit i posluchači Vltavy sledující 1. června záznam koncertu, Janková se v Haydnově světě dokonale orientuje a její čistý a svítivý hlas je pro jeho písně jako stvořený. Využila zde rovněž svých zkušeností z mozartovské interpretace a provozování staré hudby s předními světovými specialisty. Za dokonalé souhry s Gérardem Wyssem, s nímž také podobný výběr písní natočila na CD vydané Supraphonem, vytvářela v Rudolfinu jeden klenot za druhým: zadumaný, lehce koketní, úsměvný, melancholický i rozverný. Mladá sopranistka a světový klasik souzněli dokonale.